Řecko na prodej?

Loňská dovolenková sezóna je spolehlivě za námi a ta letošní je (zatím) spolehlivě ještě před námi. I přesto je jméno jedné odpočinkové destinace zmiňováno ve finančním tisku se zvýšenou frekvencí již poslední tři měsíce – jde o Řecko, v poslední době těsně následované také Španělskem a Portugalskem. Důvod tohoto zvýšeného zájmu je relativně prostý – Řecko konečně otevřeně přiznalo, že Evropské unii poslední dekádu poměrně úspěšně lhalo o katastrofálním stavu svých veřejných financí, jejichž schodek je oproti původnímu předpokladu zhruba dvojnásobný. Tato informace vyslala vlny děsu mezi investory, držící řecké dluhopisy – jejich cena se okamžitě vydala směrem dolů, jejich výnos pak směrem opačným. Současně se mnoho zodpovědných osob začalo ptát, jak a za jaké výnosy se Řecku podaří refinancovat těch minimálně 53 miliard euro, které budou v blízké době splatné. Pondělní aukce 5-letého dluhopisu přinesla jisté vodítko – zájem prý byl veliký a výnos byl „jen“ 380 bazických bodů nad referenční výnos německých státních dluhopisů. Osobně jsem však zastáncem mnohem krotšího optimismu, kromě jiného ze dvou hlavních důvodů:

- Zájem o úpis emise byl možná velký, nic však neříká o tom, kolik skončilo na knihách aranžerů a kolik bylo skutečně upsáno koncovými investory. Pokud je někdo ochoten půjčit notorickému lháři, není to spíš výrazem zoufalství nad nedostatkem jiných kredibilních příležitostí, než cokoliv jiného?

- Manažery emise byly banky – soukromé subjekty. Ty podle všeho vzaly sázku, že EU nenechá Řecko padnout a nepřipustí, aby do země přicválal Mezinárodní měnový fond s jeho mnohdy drakonickými finančními opatřeními. Jinými slovy, soukromý subjekt věří, že veřejné peníze zachrání jeho investici. Neviděli jsme to už někdy?

Podle všech více či méně otevřených informací se však nyní také mění rétorika (a názory) ve vztahu k záchraně Řecka ze strany EU. Ještě nedávno to bylo spíše „…a měli bychom to vůbec dělat?“ zatímco nyní je to „…a jak to vlastně uděláme?“ Možností je víc než dost a „zdroje jsou“, lze například poslat Řecku unijní fondy na něž by stejně mělo nárok na několik let dopředu v jedné platbě a hned. Lze také využít všech těch „státních“ kampeliček, které nejsou nic neobvykého například ve Francii nebo Německu. Opět se však nabízí několik neodbytných otázek a úvah:

- v tomto okamžiku je opravdu politicky neprůchodné, aby Řecko zbankrotovalo. To by ve svém důsledku nejspíše znamenalo konec Eura, minimálně však jeho masivní oslabení.

- pomoc ze strany MMF je nyní také vyloučená. Políček Evropě v situaci, kdy by o jeho pomoc Řecko požádalo, by byl kolosální.

- na druhé straně, jakákoliv pomoc Řecku je výsostně precedenční a pokud se tak stane jednou, všichni ostatní hříšníci se mohou na tento precedens odvolávat. Řecko představuje sice cca jenom 3% HDP eurozóny, ale v podobném kolizním stavu jsou mnohem větší ekonomiky, jejichž „záchrana“ by byla mnohem nákladnější.

- umíte si představit třeba Angelu Merkelovou, jak svým německým spoluobčanům vysvětluje další (nyní již pravděpodobně trvalé) zvýšení daní pro to, aby mohla EU poslat peníze do Řecka? Já ne…


Žijeme v divném světě, v němž se nezodpovědnost a nečestnost nejenom tvrdě netrestá, ona se ještě odměňuje. To je samo o sobě „proti přírodě“ a je jenom otázkou času, kdy nám to „příroda“ vrátí. Do té doby se asi budeme muset smířit s tím, že na Akropolis nejspíše neuvidíme žlutou pásku "Exekučně zabaveno"…

Hezký víkend přeji,