Ani 750 miliard eur nemusí stačit na záchranu zadlužených zemí v Evropě. Hlavní obavou trhů je ale spíše to, zda budou tyto země schopny dodržet striktní podmínky pro získání pomoci ze strany EU a MMF. Jejich dosažení je velmi těžké „z pohledu politického i sociálního“. Pro Bloomberg to uvedl Nouriel Roubini. „Je tu dilema, kterému politici čelí, protože na jednu stranu je třeba úspor, protože jinak by spready mohly prudce vystřelit vzhůru, na druhé straně ale zvyšování daní a snižování výdajů recesi krátkodobě jenom zhorší,“ míní ekonom. Podle něho je tedy třeba zkombinovat úspory ve fiskální oblasti, „mnohem uvolněnější“ monetární politiku ze strany ECB, zvyšování mezd, deficitu a spotřeby v Německu a euro na paritě s dolarem. Samotné úspory nebudou fungovat a vyústí v protesty proti nim.
ECB by měla politiku v „širokém rozsahu“ uvolnit, včetně zvýšení nákupů vládních dluhopisů a poskytnutí likvidity bankám. Těmito kroky je třeba bojovat se současným „k deflaci vychýleným“ prostředím, uvedl Roubini. Podle jeho názoru fundament ospravedlňuje paritu eura s dolarem. Důvodem není to, že by ekonomika Spojených států excelovala, ale eurozóna je na tom mnohem hůře. „Měnové trhy jsou nyní jako soutěž krásy, kde se nehraje o to, kdo je nejkrásnější, ale kdo je nejméně ošklivý,“ uvedl ekonom a připomněl, že po roce 2002 byl kurz pod paritou a přitom nehrozil rozpad unie a podobné problémy. Její dosažení v současné situaci hodnotí jako „nevyhnutelné a nezbytné“, jinak monetární unie v Evropě nepřežije.
Ohledně Řecka Roubini uvedl, že „není ani tak otázkou to, zdali dojde k restrukturalizaci jeho dluhu, jako to, jak restrukturalizace proběhne. Jestli proběhne po defaultu, jako tomu bylo například v Rusku, Ekvádoru, či Argentině, nebo jestli bude řádná jako v Pákistánu či na Ukrajině.“
(Zdroj: Bloomberg)