Rozvinuté ekonomiky čelí těžkým výzvám v podobě implementace fiskálních reforem, aniž by podkopaly stále křehké ekonomické oživení. Tyto reformy jsou klíčové pro vysoké investice privátního sektoru a dlouhodobý růst. V některých zemích jsou také klíčem pro vyhnutí se chaotickým podmínkám na finančních trzích. Jak by měly být fiskální strategie navrženy, aby byly konzistentní s krátkodobými a dlouhodobými požadavky na růst ekonomiky?
Nabízíme deset přikázání, která to umožní. Jednoduše řečeno, to, co rozvinuté země potřebují, je jasný záměr, vhodná kalibrace fiskálních cílů a adekvátní strukturální reformy – s trochou pomoci ze strany monetární politiky a přátel z rozvíjejících se ekonomik.
Přikázání I: Budeš mít důvěryhodný střednědobý fiskální plán s viditelnou kotvou (ve formě průměrné rychlosti pokroku či fiskálního cíle, který bude dosažen během 4 – 5 let).
Není žádné pravidlo, které by bylo univerzální. Naše makroekonomické projekce ukazují, že průměrné zlepšení cyklicky upravené primární bilance o přibližně 1 % ročně během následujících čtyř až pěti let je konzistentní s postupným uzavíráním produkční mezery a poměr dluhu k HDP by stabilizovalo v půlce tohoto desetiletí. Země s vyšším deficitem by měly udělat více, ostatní méně.
Přikázání II: Většinu změn neprovedeš na počátku, pokud to ovšem nevyžadují finanční podmínky.
Pro několik zemí platí, že musí většinu reforem provést co nejdříve, aby si udržely přístup na trhy a byly schopny financovat své deficity za rozumné úroky. Obecně je ale důležitější postupné tempo, protože příliš velká rychlost by mohla podkopat oživení.
Přikázání III: Tvým cílem bude dlouhodobý pokles poměru dluhu k HDP, nejen jeho stabilizace na pokrizových úrovních.
Vysoké veřejné dluhy obyčejně vedou k nárůstu sazeb, poklesu potenciálního růstu a omezují fiskální flexibilitu. Od sedmdesátých let byl veřejný dluh tím, co tlumilo negativní šoky v ekonomice. V těžkých časech rostl, v těch dobrých neklesal. Tentokrát to musí být jinak: Konečným cílem musí být nižší zadlužení dosažené postupně, ale vytrvale.
Přikázání IV: Zaměříš se na nástroje fiskální konsolidace, které podporují silný potenciální růst.
To vyžaduje orientaci na omezení výdajů. Část z toho není žádná věda: Například přechod z univerzálních na cílené sociální transfery, který by generoval významné úspory a zároveň by chránil chudé. Ve veřejném sektoru bude nezbytné omezení platů, které během minulých deseti let v některých rozvinutých zemích rostly rychleji než HDP.
Přikázání V: Brzy provedeš reformu penzijního systému a systému zdravotní péče, protože současné trendy jsou neudržitelné.
Přikázání VI: Budeš férový. Aby bylo dosaženo udržitelnosti, fiskální reformy musí být spravedlivé.
Přikázání VII: Zavedeš široké reformy, které podpoří potenciální růst.
Silný růst má na veřejný dluh závratný vliv: Zvýšení potenciálního růstu o jeden procentní bod při 40% zdanění sníží dluhový poměr během pěti let o deset procentních bodů a během deseti let o třicet procentních bodů.
Přikázání VIII: Posílíš své fiskální instituce.
Již před krizí současné instituce umožnily, aby zadlužení dosáhlo rekordních úrovní. Je třeba nových fiskálních pravidel, včetně Evropy; lepší procesy tvorby rozpočtů a lepší monitoring vývoje fiskální situace.
Přikázání IX: Budeš řádně koordinovat fiskální a monetární politiku.
Pokud je fiskální politika utažena, neměly by sazby růst tak rychle jako v jiných fázích ekonomického oživení. Volání po včasném utažení monetární politiky v rozvinutých zemích není na místě.
Přikázání X: Svůj postup budeš koordinovat s ostatními zeměmi.
V několika zemích musí jít snížení rozpočtových deficitů ruku v ruce s poklesem deficitů běžného účtu. Negativní vliv fiskální konsolidace tam musí být vyvážen silnější vnější poptávkou. To ovšem znamená, že ve zbytku světa se stane opak.
Poslechni tato přikázání a máš dobrou šanci na dosažení fiskální konsolidace a udržitelného růstu.
Uvedené je výtahem z článku „Ten commandments for fiscal adjustment in advanced economies“, jehož autory jsou Olivier Blanchard a Carlo Cottarelli.
(Zdroj: VOX)