Co by si měly rozvíjející se ekonomiky odnést z krize mimo potěšení z pohledu na rozvinuté ekonomiky, které je během jejich krize tak povýšeně poučovaly, pak samy vytvořily ještě větší problémy a nyní se snaží dát věci zpět do pořádku? Víme, že finanční krize se mohou objevit všude, i v zemích, které si mohou půjčovat ve vlastní měně. Nejsou žádní učitelé, jen studenti, kteří se odmítají poučit z lekcí finanční fragility.
Rozvíjející se ekonomiky by si měly odnést následující:
Riziko finančních krizí s jejich rozvojem nezmizí, naopak s nimi vždy zůstane. Přesně ve chvíli, kdy se všichni budou domnívat, že se nic nemůže pokazit, se vše pokazí. Jednotlivé instituce nemají žádný zájem na udržení stability celého systému, která je veřejným statkem.
Země musí rovněž věnovat velkou pozornost globálním ambicím jejich finančního sektoru. Nejde tolerovat to, když daňoví poplatníci podporují aktivity domácích finančních institucí, ať probíhají kdekoliv. Podpora z jejich strany a globální ambice prostě nejdou skloubit a dohromady nejsou udržitelné.
Dny exportem taženého růstu a přebytků běžného účtu jsou pryč. Po většinu doby po druhé světové válce používaly rozvíjející se ekonomiky trh ve Spojených státech jako platformu pro jejich rychlý růst. Pravděpodobně přichází dlouhé období pomalého růstu spotřeby ve Spojených státech. To samé asi platí i o Evropě a Japonsku. Navíc rozvinuté ekonomiky jako celek pravděpodobně přejdou do přebytku běžného účtu. Rozvíjející se ekonomiky, které nevyváží ropu, tak jako celek pravděpodobně přejdou do deficitů běžných účtů. Vysoká úroveň jejich rezerv v zahraničních měnách značně snižuje nebezpečnost této situace. Posun k závislosti na domácí poptávce ale bude velkou výzvou, zejména pro Čínu.
(Zdroj: FT)