Bude to možná trochu upozorňováním na evidentní, ale přesto – podívejme se na to, co jsou nyní hlavní potenciální rozbušky ve světové ekonomice:
Kandidátem číslo jedna je nyní asi situace na měnových trzích. Výraz „měnové války“ se již pevně usadil v našem slovníku; přestože všichni zřejmě chápou, že tak jako všechny ostatní jsou to války bez vítězů, jejich hrozba roste. Motivací je jako obvykle přesvědčení jednotlivých hráčů, že právě jim se povede být tou výjimkou potvrzující pravidlo. V extrému, který ale zdaleka nelze vyloučit, mohou vést k chaosu na měnových trzích; co dokáže zvýšená nejistota s reálnou ekonomikou, pak vidíme v přímém přenosu již nyní.
Toužebně očekávané druhé kolo kvantitativního uvolňování (QE) se může lehce ukázat jako danajský dar. Diskuse o tom, zda stimulace nefunguje, či zda jí jen není dostatek, tu bude vždy – týká se to té fiskální i té monetární. Jasné ale je, že svět zaplavený likviditou je světem vnitřně nestabilním (když QE funguje, či ne), ať již se to nakonec projeví na trhu zboží a služeb, či na trhu s investičními aktivy. Aktuální je například debata o US vládních dluhopisech – argumenty lze samozřejmě najít pro bublinu (výnosy blízko rekordních minim) i proti (japonský scénář). Evidentní ale je, že pnutí je zde vyšší, než obvykle.
Podle mého názoru je likvidita také jedním z hlavních faktorů, který způsobuje vyšší korelaci mezi aktivy, takže nyní máme mimo samotné hotovosti v podstatě jen dvě třídy aktiv – vládní dluhopisy vnímané jako bezpečné a vše ostatní (dluhopisy vnímané jako rizikové, komodity, akcie...). Toto houfování má samo o sobě daleko k teorii o efektivním ocenění aktiv trhy, je podporováno a přispívá k nestabilitě. Růst objemu likvidity již nyní trápí rozvíjející se trhy, které po ní netouží, ale na vybranou mají jen špatné a horší řešení.
Tak jak bylo kolem situace v Evropě ještě před několika týdny povyku až moc, nyní to již investory přestalo bavit a našli si jiné hračky. Důvodem je zřejmě to, že krize likvidity byla zažehnána, zůstává solvence. Ta je dlouhodobější záležitostí (což trhy obvykle moc nezajímá) a do značné míry otázkou sebenaplňujícího se proroctví. Pokud trhy budou věřit, že se z toho Řecko a spol. dostanou, asi se z toho dostanou, protože budou schopny poplatit úroky. A naopak. Tato kruhová reference je ale také důvodem, proč je nyní relativně ztichlá Evropa stále rozbuškou.
Mohli bychom přidávat další a další, stejně jako výše uvedené by to ale v podstatě byly spolu související variace na jedno a to samé. Trhy někdy plynou hladce, někdy se té řece do cesty postaví padlý strom, začne se tvořit hráz. Vše buď povolí včas a nic se nestane, nebo drží dlouho a pak přichází vlna. Nyní těch potenciálně škodlivých hrází máme více než obvykle.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.