Vývoj v Tunisku a v Egyptě má důležité ekonomické a finanční implikace. Asi dvě třetiny prokázaných rezerv ropy a asi polovina zásob plynu se nachází na Středním východě. Geopolitické riziko je tak zdrojem růstu cen ropy, který má globální důsledky.
Tři z minulých pěti recesí následovaly po geopolitickém šoku na Středním východě. A cena ropy hrála svou roli i při zbylých dvou. Platí to i o recesi poslední. Její globální rozšíření nenastalo jen kvůli pádu Lehman Brothers, ale i kvůli zdvojnásobení ceny ropy na 148 dolarů za barel. To představovalo masivní negativní šok nejen pro USA, většinu Evropy a Japonska, ale i pro Čínu a další čisté dovozce ropy a energií z rozvíjejících se trhů.
Kam až se politická nákaza na Středním východě rozšíří, nevíme. Ani to, zda riziko narušení dodávek ropy povede k výraznému růstu ceny této suroviny. Ale hrozí tu riziko, že útok na autokracie v regionu nepovede k nastolení demokracie, ale radikálních a nestabilních režimů. Nedávná zkušenost s demokracií a svobodnými volbami zde byla zklamáním. K tomu se přidává riziko vojenské konfrontace mezi Izraelem a Iránem, nevyřešený izraelsko – palestinský konflikt, Turecko, které se rychle odtrhuje od západu, a další...
Ještě před vypuknutím konfliktů byla ropa na 90 dolarech za barel, kam ji dostal nejen fundament globálního ekonomického oživení, ale i nefundamentální faktory. Mezi ně patří vlna likvidity směřující k aktivům a komoditám na rozvíjejících se trzích, momentum a stádové chování (jako v letech 2007 a 2008) a omezená a málo elastická nabídka nových produkčních kapacit.
Nyní se ropa pohybuje na úrovni 100 dolarů za barel. Spolu s cenami dalších komodit tedy tlačí nahoru inflaci v již tak přehřátých rozvíjejících se ekonomikách, kde ropa a ceny potravin představují dvě třetiny spotřebního koše. Znamená tudíž i negativní šok pro rozvinuté ekonomiky, které procházejí anemickým oživením. Díky jejich volné kapacitě může cena ropy vyvolat jen primární inflační efekt bez sekundárního vlivu na jádrovou inflaci. Pokud ale ceny ropy nadále výrazně porostou, tyto ekonomiky prudce zpomalí, některé mohou spadnout do druhé recese. A vyšší ceny komodit zvyšují i averzi k riziku u investorů a mohou vést ke snížení spotřebitelské a podnikatelské důvěry, což by bylo negativní pro finanční trhy i reálnou ekonomiku.
Můžeme doufat, že vývoj v Tunisku a v Egyptě povede k hladkému přechodu k demokracii. Možná krize a z ní plynoucí další nárůst ceny energií ale představuje vážné riziko pro globální ekonomiku, která se jen pomalu zotavuje z nejhorší finanční krize za několik desetiletí.
Uvedené je výtahem z „Stagflationary risks from the Arab street“ od Nouriela Roubiniho.
(Zdroj: FT)