Aktualizováno Barack Obama před dvěma lety oponoval kritikům vládní stimulace americké ekonomiky, za dnes již více než 12 bilionů dolarů, mimo jiné potřebou vytvořit touto stovky tisíc pracovních míst. "Navrhuji jim, aby si promluvili se společnostmi, které díky tomuto plánu upustily od myšlenky propouštění a ve skutečnosti se rozhodly pro najímání zaměstnanců,“ kontroval opozici americký prezident v červnu 2009. Po utracených miliardách dolarů však síla amerického trhu práce stále nepřichází. Na povrch se tak dere otázka: Kam se ty peníze poděly? Podle analýzy americké banky kapitálová injekce neposílila zaměstnanost či mzdy, ale pozitivně se promítla především do zisků firem. Z dlouhodobého hlediska pak fiskální stimulace nebývalého rozsahu a síly vede k vytlačení soukromých investic, které vytvářejí zdravé podhoubí pro růst americké ekonomiky do budoucna.
„Fakta svědčí o tom, že přímá poptávka posílená fiskálními pobídkami rozšířila zisky amerických firem před zdaněním za dosavadní průběh ekonomického zotavení o 12 – 15 procent,“ píše se v nové analýze banky s tím, že i u větších společností z indexu S&P 500 s vyšším zahraničním zastoupením mohlo jít za toto období asi o 10 dolarů „dotovaného“ zisku na akcii (loňský průměrný odhadovaný provozní zisk na akcii v rámci S&P byl podle 85,85 USD).
Podle dnešních údajů amerického ministerstva obchodu se v celém loňském roce firemní zisky zvýšily o 20,4 procenta, tedy nejprudším tempem od roku 2004. S ohlašovaným stahováním vládních stimulů z ekonomiky ale podle reálně hrozí i zaostávání ziskovosti americké korporátní sféry.
Samotná fiskální stimulace v době recese není z ekonomického pohledu ničím nevídaným. však tvrdí, že podpora, které se dostalo americké ekonomice v uplynulých dvou letech formou vládních stimulů je v porovnání s hrubým domácím produktem země třikrát vyšší než státní podpora v „průměrné“ recesi za posledních 40 let. Pro příklad, záchranná sít americké vlády usilující o zmírnění pádu životní úrovně Američanů formou transferů v průběhu poslední americké recese, která trvala 18 měsíců a skončila oficiálně v červenci 2009, dosáhla hodnoty odpovídající 2,9 procenta hrubého domácího produktu USA, zatímco „průměrná recese“ tuto složku vládních výdajů podle měla na úrovni 1,0 procenta HDP.
Vliv této masivní peněžní opory na ekonomiku navíc nebyl stejně silný ve všech oblastech. Reálné výdaje amerických spotřebitelů v posledním čtvrtletí loňského roku překonaly předchozí rekord z roku 2007 a v letošním roce dále rostou. Situace však nemusí být tak růžová dlouho. Mzdy v soukromém sektoru se totiž za poslední tři roky ke konci 2010 snížily o 121 miliard dolarů, zatímco zisky amerických společností naopak za stejné období o 179 miliard dolarů vzrostly.
Zisky amerických firem v posledních letech jsou však, jak bylo výše vyčísleno, do jisté míry „dotovány“ miliardami, které do systému vlila americká vláda a centrální banka. Ve chvíli, kdy s ohledem na alarmující a nadále rostoucí zadlužení americké ekonomiky (podle CBO deficit rozpočtu USA pro tento fiskální roce pravděpodobně dosáhne rekordních 1,5 bilionu dolarů) začíná Obamova administrativa se stahováním finanční podpory fungování největší ekonomiky světa, visí proto nad dalším osudem zisků amerických firem otazník.
V případě okamžitého návratu americké ekonomiky na „normální“ fungování by sice investice americké vlády měly okamžitě zastoupit investice soukromého sektoru, ale... „V dlouhodobém časovém horizontu deficitní financování (jaké předvádí USA) stlačuje soukromé investice a mzdy,“ upozorňuje na jinou část ekonomické teorie Steven Wieting, hlavní ekonom pro USA. Rozsah amerického dluhu a pokračování v deficitním financování mimo jiné podle něho nahlodává důvěru investorů v udržitelnost dalšího ekonomického růstu, což dále snižuje investice soukromé sféry.
Spoléhat přitom nelze ani na úspory. Podle analýzy sice osobní míra úspor ve Spojených státech za poslední tři roky vzrostla o 3,5 procenta disponibilního příjmu – tedy asi 2,8 % HDP, ale snahy veřejnosti šetřit zdaleka zaostaly za schopností americké vlády utrácet. Celkově proto za toto období národní úspory naopak klesly, a to o 336 miliard dolarů, čili asi 2,3 procenta HDP. V následujících letech proto očekává, že úspory budou růst (jak u Američanů tak u vlády), což spolu s ukončením kvantitativního uvolňování Fedu povede k slabšímu růstu korporátních zisků než bude tempo růstu americké ekonomiky.
Zdroj: , , MediaFax)
Jiný pohled na americkou fiskální stimulaci v době krize nabízí studie „Jak došlo k ukončení Velké recese“, kterou sepsali Alan S. Blinder - profesor prestižní univerzity Princeton a bývalý viceprezident Fedu - a Mark Zandi - hlavní ekonom Moody’s Analytics.