Pověstná rostoucí konkurence z Číny se dotýká dalšího sektoru – strojírenství, které je tradiční devizou německé pro-exportní ekonomiky. Němečtí výrobci jsou nuceni soupeřit s čínskými rivaly, jejichž růst stojí na výrazné podpoře Pekingu, akvizicích a stále relativně nízkých nákladech na práci. Strojírenské firmy z Německa, jejichž produkce tvoří zhruba 7 procent ekonomiky SRN, se mohou začít právem obávat ztráty své dosavadní konkurenceschopnosti na trhu.
Ačkoli Německo těží z pověsti země původu kvalitních a spolehlivých strojů, jeho vedoucí postavení ve špičkovém strojírenství mohou rychle rostoucí čínské společnosti v dlouhém období ohrozit, shodují se analytici a za klíčové označují udržení tempa inovací. „Německo se musí soustředit na kvalitu a inovace, protože pokud jde o masovou výrobu strojů, Čína brzy převezme otěže, říká bývalý člen Německé obchodní komory v Číně Bernd Reitmeier.
Reitmeier společně s analytikem konzultantské společnosti Struktur Management Partner Axelem Berkem sepsali zprávu o výzvách, jimž čelí německé firmy vyrábějící stroje pro automobilový, energetický a letecký průmysl nebo stavebnictví pro čínský trh. Ten je největším odbytištěm německých strojů a zatím podle odhadu pojme produkty špičkového strojírenství v hodnotě 75 až 85 miliard eur, jejichž dodavatelé jsou převážně malé až střední rodinné firmy, pro něž se vžil název Mittelstand. Německé statistiky zatím poukazují na růst vývozů strojírenských produktů z Německa do Číny – loňských 15,13 mld. EUR přesáhlo předchozí rok zhruba o třetinu. Čísla z Číny ovšem, ačkoli zřejmě nejsou zcela porovnatelná s těmi německými, naznačují, že asijští výrobci své evropské konkurenty rychle dohánějí. Příjmy čínských producentů špičkových strojů z domácích zakázek ze z 123,7 miliard jüanů v roce 2006 zvýšily o 76 procent k roku 2009 (dle statistik čínské vlády).
Rostoucí konkurence z Číny podle analytiků není hrozbou pro velké německé koncerny, jakým je například , může však výrazně dopadnout právě na tisíce menších podniků, které jsou páteří německé exportní ekonomiky. Výhoda čínských výrobců tkví v nižších mzdách, které vyplácejí, používání levnějších součástek i dotacích či daňových výhodách, které jim dopřává tamní vláda. V důsledku toho jsou čínské produkty často o 10 až 20 procent levnější, uvádějí analytici. Zástupci německého sektoru se tak shodují, že klíčem pro udržení síly německého strojírenství je vysoké tempo technologických inovací.
Rozkvět čínského strojírenství se těší finanční podpoře Pekingu, podobně jako tomu bylo v případě textilního průmyslu v 90. letech – a je známo, že Čína dnes ve výrobě textilu naprosto dominuje. Rozvoj strojírenství je přitom součástí dlouhodobého plánu vlády s cílem snížit závislost na zahraničních dodavatelích. V březnu prezident Hu Jintao představil v rámci pětiletky záměr investovat do klíčových průmyslových odvětví více než 500 miliard amerických dolarů.
Čína již několik měsíců bojuje s rostoucí inflací, proti níž dnes opět zakročila centrální banka. Letos již popáté chladí úvěrovou aktivitu, když zvyšuje míru povinných minimálních rezerv bank o další půl procenta na rekordních 21 %. Od loňského podzimu, kdy Peking zahájil cyklus utahování měnové politiky zvýšením sazeb, je tento krok již osmým v řadě. Inflační tlaky i tempo ekonomického růstu nadále zůstávají vysoké, dle Jima O’Neilla z vedení ale ekonomika Číny ochlazuje rychleji, než je patrné. O’Neill očekává, že její růst ve druhé polovině roku zpomalí na 8 procent. „V tom případě by inflace přestala být pro Čínu problémem a vrátí se zpět na úroveň kolem 4 procent… People Bank of China pak bude moci ukončit sérii utahování měnové politiky,“ dodává O’Neill.
(Zdroj: WSJ, Reuters, Bloomberg)