Minulý týden probíhal v Londýně CEO summit zastřešený slovutným deníkem The Times. Tímto setkáním významných politiků a businessmanů (z celé řady jmen si dovolím např. jmenovat premiéra Davida Camerona, Ruperta Murdocha z News Corporation, Anu Botín CEO Santander UK nebo Boba Diamonda – CEO Barclays) se neslo jedno důležité heslo. Přejít z defensivního přístupu znovu do ofenzivy v rozvoji Velké Británie. Na rozdíl od nálady, která panovala na obdobné akci před rokem, kdy bylo hlavním tématem snižování deficitu, nyní se účastníci hlásili k tomu, že je nutné se aktivně zasloužit o další rozvoj promyšlenou politikou podporující další rozvoj. Jedním konkrétním příkladem byla diskuze o letecké dopravě, resp. o možnosti rozšíření kapacity leteckého uzlu Londýn. Myšlenka to není nijak nová, nicméně plán na postavení další kapacity, ať už prostřednictvím rozšíření Heathrow nebo postavením nového letiště, nevstoupil do realizační fáze. Nyní se tohoto tématu razantně chopil starosta Londýna Boris Johnson a učinil to hlavním tématem svého projevu.
Zdůraznil, že na příkladu Heathrow je transparentně vidět, jak jsou v oblasti infrastruktury dlouhodobá rozhodnutí naprosto klíčová. Před 20 lety Heathrow obsluhovalo více destinací, než je tomu nyní, a odklad rozhodnutí o rozšíření kapacity (který se v té době nabízel) byl tím hlavním důvodem poklesu významnosti tohoto mezinárodního leteckého uzlu. Tato skutečnost má ale přímý dopad na rozvoj domácí ekonomiky. Letecká doprava má jednoznačný vliv na růst či pokles národních ekonomik.
Z tohoto pohledu je tedy zjevné, že úlohou seriózních politiků má být právě sledování takovýchto dlouhodobých trendů či projektů, které sice nemohou být zrealizovány během jednoho volebního období, nicméně mohou skutečně ovlivnit budoucnost národních ekonomik mnohem více než mnohá krátkodobá řešení.
V Británii se v tomto ohledu (nejen v souvislosti s diskuzí o novém letišti, ale i v úvahách o rozvoji další infrastruktury) obracejí ke slavné Viktoriánské době, ve které Británie získala na významnosti právě promyšlenou investiční politikou namířenou do výstavy rozhodujících infrastrukturních staveb.
Není možné odhlédnout od paralely v ČR. Konkrétně rozšíření Letiště Praha o další paralelní dráhu je přesně tím projektem, který by měl být rozumnými politiky podporován a to nejen kvůli tomu, že se doposud jedná o státem vlastněný podnik. Aspekt jednoznačného významu letecké dopravy pro růst domácí ekonomiky platí pro vnitrozemský stát ještě mnohem víc než pro přímořskou krajinu.
Samozřejmě není možné pominout otázku ekologických dopadů, nicméně objektivní pozorovatel musí konstatovat, že letecká doprava za posledních 15 let udělala dramatický technologický posun směrem k nižší hlučnosti a především i efektivnímu provozu včetně nižších emisí. A bohužel do Šanghaje se rychlovlakem dojet nedá – abych si vypůjčil citát od Borise Johnsona.
Na konec si dovolím ještě jednu poznámku týkající se Británie. Politici v diskuzi o nových infrastrukturních projektech nemluví o dalším tištění peněz a zadlužení, ale velice střízlivě uvažují o komerčních aspektech všech takovýchto projektů. To si myslím je nedílnou součástí takovýchto úvah, pokud se mají stát reálnými projekty a ne pomníky bezbřehého zadlužování.