Krize v eurozóně nebezpečně graduje, světovou ekonomiku by mohla stáhnout do další recese, se kterou nebude možné bojovat. Sazby jsou již u nuly, vlády si nemohou moc půjčovat. Rozpad eurozóny a snahy o konkurenční devalvaci měn se stávají relevantními scénáři. Jediným řešením je garance veškerého dluhu v eurozóně Evropskou centrální bankou a vytvoření fungujících národních fiskálních institucí všemi členy měnové unie.
V květnu minulého roku vedení eurozóny nepochopilo vážnost situace, v červenci tohoto roku se situace opakovala. Trhy stále říkají, že dohodnuté řešení není dost dobré. Vysoce zadluženým zemím nemůže bohužel pomoci překlenovací úvěr. Nejde o krizi likvidity, ale o krizi důvěry. A historie ukazuje, že ta může spustit cyklón pochybností a padajících cen dluhopisů. Poté, co se roztočí, může porazit i ty nejsilnější. Vyhnout se jim lze fiskálními úsporami, pokud ale přijdou uprostřed krize, mohou situaci jen zhoršit, protože prohloubí recesi, sníží daňové příjmy a zvýší výdaje. Obavy investorů v eurozóně ještě zvyšuje malá stabilita bank, které mají velké investice do dluhopisů zemí eurozóny. Vlády, které bankám pomohou, mohou samy sebe poslat do sebenaplňující se krize důvěry.
Nákaza se bude šířit, dokud nepřijde skutečné řešení; Itálie a Španělsko se pravděpodobně dostaly do bodu, z něhož již není návratu, další by mohly být Francie a Belgie. Vedení eurozóny se musí rychle probudit a pochopit vážnost hrozby. EFSF se s ní v žádném případě vyrovnat nemůže, protože problém nyní představují Itálie a Španělsko. Pokud by se o to pokusil, přijde krize německého dluhu.
Jediným způsobem, jak cyklón zastavit, je vytvořit hranici, pod kterou nespadne hodnota dluhopisů. Ty se musí rozdělit do dvou skupin – ty, které budou garantované, a dluhopisy, u kterých přijde default. A jedinou institucí, která má na garance dost peněz, je ECB. Ve skutečnosti je ani nemusí utratit. Jak ukazuje vývoj v roce 2008, kdy většina zemí ze 100 % garantovala bankovní vklady, nakonec k žádnému panickému vybírání vkladů nedošlo. V našem případě by pravděpodobně došlo ke zkoušce ECB, takže nějaké peníze by to stálo, ale pravděpodobně velmi málo. Použití EFSF by bylo naopak velmi drahé.
Garance ECB by vyřešila dluhovou krizi, financování dalších deficitů by měl na starosti MMF. Ten by neměl trvat na svém obvyklém receptu – okamžitém utahování. Nejdříve musí přijít růst, stabilizace dluhu až poté. Nyní jsme ale v situaci, kdy Francie chce na problém házet další peníze, Německo chce trestat nezodpovědnou fiskální politiku a ECB nechce podstupovat rizika. Svět to tlačí do další recese, se kterou už nebudeme moci bojovat.
Uvedené je výtahem z „They still don’t get it“ od Charlese Wyplosze.
(Zdroj: VOX)