Vede fiskální konsolidace k sociálním nepokojům? Od dob Výmarské republiky v 30. letech až po protivládní demonstrace v Řecku v roce 2010 a 2011 jdou úsporná opatření obvykle ruku v ruce s politicky motivovaným násilím a nestabilitou ve společnosti.
Následující graf ukazuje vztah mezi změnou ve fiskální politice a počtem událostí, které ukazují na zvýšenou nestabilitu ve společnosti (CHAOS). CHAOS je součtem počtu demonstrací, stávek, pokusů o revoluce, nepokojů a atentátů v evropských zemích. První skupina pěti sloupců ukazuje frekvenci těchto událostí v závislosti na změnách rozpočtu. Pokud výdaje rostou, CHAOS dosahuje v průměru hodnoty menší než 1,5 (bílý sloupec). Pokud se rozpočtové výdaje sníží o 1 – 2 %, počet vzroste na 2. A nestabilita se s přibývajícími procenty utahování dále zvyšuje.
Stejný vztah můžeme pozorovat i u čtyř hlavních částí, které tvoří CHAOS. Počet demonstrací, atentátů a generálních stávek roste přímo úměrně s velikostí rozpočtových škrtů. Jen u nepokojů je patrný malý pokles u největšího snížení výdajů.
Studie v oblasti politické ekonomie ukazují na paradox. Vlády, které provedly snížení výdajů, nebývají významně trestány co se týče počtu volebních hlasů, růst výdajů zase nebývá spojený s růstem popularity. Vedle toho nejsou jasné ani závěry analýz ekonomického efektu snížených vládních výdajů – některé studie ukazují, že úspory jsou expanzivní, jiné zase ukazují na kontrakci. Proč se tedy fiskální konsolidace často odkládá, či se jen polovičatě implementuje? Odpovědí je možná právě strach z nepokojů a porušení stability ve společnosti.
Uvedené je výtahem z „Austerity and Anarchy: Budget Cuts and Social Unrest in Europe, 1919-2009“ od Jacopa Ponticelliho a Hanse-Joachima Votha.
Zdroj: VOX