Ekonomický útlum ve Spojených státech i Evropě se s novou intenzitou hlásí ke slovu a dlouhodobostí krize bortí strategii firem, které chtěly svou ziskovost udržet tlakem na provozní náklady a propouštění. Podle investičního stratéga Citi Richarda Cooksona se očekávání firemních zisků musejí zbortit s dopadem do akcií. O čí krizi především ale hovoříme? Analýza Standard & Poor’s k Evropě či zamyšlení Stephena Roache z se zastavují ve společném bodě – americkém či evropském spotřebiteli. Jeho oživení se skrze nepřesně mířené infuze nedaří a ekonomikám na obou stranách Atlantiku zřejmě ještě notnou dobu nepomůže. A skrze spotřebitelské výdaje ani firemním ziskům – a tedy akciím.
Jedním jediným číslem si troufá problém americké ekonomiky vyjádřit profesor university v Yale a šéf Asia Stephen Roach. Je jím číslo 0,2 %. Právě to představuje anualizovaný růst spotřebitelských výdajů v USA v posledních 14 kvartálech. Americký spotřebitel nikdy předtím od druhé světové války nebyl takto slabý po tak dloubou dobu. Mezi 1Q08 a 2Q09 šest čtvrtletí po sobě spotřebitelské výdaje padaly 2,2% průměrným anualizovaným tempem se dnem 4,5% propadu ve 3-4Q08. Následně ale spotřebitelské výdaje místo oživení (3,6% průměrné tempo let 1996-2007) zůstaly ve stagnaci. Jsou to až revize příchozích dat, které výše uvedené tempo odhalily blíže realitě - postupně srazily o 60 % z 0,5 procenta za 14 kvartálů, o 100 % pak znásobily propad v prvních šesti kvartálech.
Americkému spotřebiteli zasaženému prasknutím nemovitostní bubliny a úvěrové bubliny, kdy po roky vydával mnohem více než na co měl, a následnou krizí a hospodářskou recesí, nezbylo než vynuceně oddlužovat a znovu budovat úspory. Jak daleko je na této cestě, předznamenává i možnou změnu jeho chování směrem k vyššímu utrácení. Zadlužení amerických domácností kleslo do roku 2011 na zhruba 115 % disponibilního příjmu ze 130 % vrcholu roku 2007. Míra úspor v první polovině roku 2011 narostla na zhruba 5 procent. Na konci cesty nejsme zřejmě ani zdaleka a to v obou případech. Průměrné zadlužení let 1970 až 2000 u domácností dosahovalo 75 procent, míra úspor pak 8 procent. Jestliže spotřebitelské výdaje zodpovídají za zhruba 71% reálného HDP Spojených států, dopad na tvorbu produktu i firemní zisky je zřejmý. A toto podhoubí dává americké ekonomice mnohem vlažnější vyhlídky, než je 3,4% anualizovaný růst HDP Spojených států mezi lety 2013 a 2016, odhadovaný rozpočtovým výborem Kongresu. Z aktuálního pohledu výmluvně hovoří dnes odpoledne publikovaná data Conference Board o americké spotřebitelské důvěře – je nejníže od dubna 2009.
Vzkaz o evropském spotřebiteli vyslala v nové analýze vyhlídek evropských ekonomik agentura Standard & Poor’s. Ve své zprávě sice nepředpokládá dvojitou recesi v Evropě, její šance ale podle ní podstatně vzrostly a to pod tlakem a) spotřebitele b) dluhové krize. S&P varovala, že vysoká nezaměstnanost a současný propad cen aktiv (nejen, ale výrazně akcií) neumožní růst spotřebitelských výdajů. (Vzpoměňme mmch na slova Bena Bernakeho, kterými v Kongresu obhajoval QExy: navrácení hodnoty spotřebitelských aktiv.) Podle S&P bude tahounem Evropy poptávka rozvíjejícího se světa, kde dovozy dosahují historických aktiv. Zrcadlově ke Spojeným státům čerstvá data o spotřebitelské důvěře v eurozóně ukázala na její dno od prosince roku 2008. Není to tedy spotřebitel skrze výdaje, kdo by pomohl firemním ziskům a růstu ekonomiky ‚vyspělé‘ Evropy. Budou to S&P avizované dovozy emerging markets? Evropa a USA si vzájemně příliš nepomohou, Japonsko patří po jejich bok. Čínu se vláda snaží cíleně chladit. Problém západního světa s nedostatečnou, dříve jistou, poptávkou přiměl Čínu k postupnému přerodu základny výkonu své vlastní ekonomiky od exportu k domácímu spotřebiteli. Ten může pomoci.
Jenže Evropu vedle slabosti spotřebitele svazuje dluhová krize s dopadem na možnost firem získávat financování na dluhopisovém trhu, kde v srpnu náklady na získávání kapitálu vzrostly až o 40 procent a spread korporátního dluhu vůči „otřesenému“ vládnímu nadto narostl ke 190 bps ze zhruba 130 bps na konci července. Výsledek je jasný – poslední korporátní emise se platností nad dva roky byla u nefinanční firmy ve druhé polovině července, od plánů ustoupila také PSA Citroen s poslední emisí v polovině června. Podle Moody’s od dluhopisových emisí ustoupí velká řada dalších emitentů a globální míra jejich nesplácení naroste v příštím roce na 1,8 % z 1,5 % ke konci letošního roku. Dosavadní obraz tomu napovídá: srpen je tradičně nejslabším měsícem z pohledu dluhopisových emisí, ale ty jsou o 11,5 % pod úrovní stejné části roku 2010 od počátku roku letošního.
Jak z toho ven? Stephen Roach vidí jako nezbytné spektrum nástrojů zaměřených na spotřebitele. Masívní fiskální a monetární stimulace podle něho pomohla dopadnout na mělčí dno, nemůže ale pomoci nastartování růstu bez cíleného oživování spotřebitele. Jako možnosti vidí například: odpuštění části soukromých dluhů (hypotéky, kreditní karty atd.) jako pomoc procesu oddlužování, na druhé straně programy podpory úspor a obnovení důvěry spotřebitelů ve finanční systém, a bezesporu zaměstnanost jako výsadní zdroj generování spotřebitelských příjmů. „Je nejvyšší čas na odhození veškeré ideologie nalevo i napravo a selský rozum,“ vzkazuje na adresu politiků.
"Přijmeme-li realitu, která ukazuje na to, že růst firemních zisků je nejmírněji možně řečeno anemický, ve srovnání s jejich očekáváním, máme zaděláno na dlouhodobý problém," míní o akciovém trhu investiční stratég Citi Cookson. Podle něj jsou dnes trhy zhruba správně oceněny do období za 18 měsíců, nejvážněji z pohledu naopak vidí nejbližší tři měsíce. "Trh bude velmi přecitlivělý na jakékoli změny makroekomického výhledu a HDP," dodává Cookson s tím, že ekonomiky růst je velmi chabý a pohybuje se na hraně.
(Zdroj: CNBC, Blog Stephena Roache, Bloomberg, EuroCredit)