Přestože jsem, stejně jako většina z těch, kteří pravidelně sledují dění na finančních a kapitálových trzích, poněkud znepokojen posledními událostmi, jež tak nebezpečně připomínají neslavnou tragedii z roku 2008, nemohu si odpustit poukázat na několik podstatných faktů, které obě události odlišují. Předně bychom si měli uvědomit, že se současné negativní jevy projevují pouze v rovině sentimentu. V roce 2008 jsme byli naopak konfrontováni s lavinou reálných ekonomických pohrom, které se řetězily jedna za druhou a ponechávaly nás v roli pouhých němých pozorovatelů. Krachy investičních bank a největší pojišťovny na světě následované propady burz, komodit a turbulencemi na trzích hlavních světových měn následovaly téměř okamžitě po období nekonečné euforie spojené s bezstarostným konzumem na dluh. Už jsme například zapomněli, že se ze dne na den unisono na celém světě zadrhl prodej automobilů a musel být podpořen instrumenty typu šrotovného. Tento hororový výčet by mohl pokračovat dále. V současné době je jedinou reálnou hrozbou evropská dluhová krize, která by při pokračujícím nemastném neslaném přístupu evropské politické reprezentace mohla přerůst v reálné problémy evropského bankovního sektoru. Nechci tento problém bagatelizovat, ale ani zdaleka se nemůže rovnat tomu, co jsme prožívali v roce 2008.
Jak jsem již řekl, naše současné problémy jsou spíše rázu psychologického nebo ještě lépe řečeno „sentimentálního“ a sahají zpět až do roku 2008. Dalo by se to přirovnat k situaci (teď použiju trošku laciné, ale přesto fungující přirovnání) majitele domu, který poškodila povodeň. Když tekla voda s bahnem přes jeho dům, měl plné ruce práce se zachraňováním majetku a holého života. Neměl čas se zaobírat dlouhodobými následky katastrofy, jelikož krátkodobá hrozba si žádala okamžitou reakci. Teprve, když opadla voda a vysvitlo sluníčko, uvědomil si, jaká velká a nevratná změna se udála v jeho životě. Posttraumatický stres jej dostihnul a paralyzoval jeho život. V podobné situaci se teď nachází západní spotřebitel a investor. Všechny možné teoretické hrozby se mu zhmotňují před očima, jako by byly reálné. Na každý náznak poklesu trhu reaguje s panickou hrůzou a zbavuje se svých investic. Hledá pomyslnou jistotu v „bezpečných“ aktivech typu zlata a švýcarského franku, jejichž jistota je však stejně iluzorní, jako hrozby, které jej do těchto přístavů ženou. Svým chováním se nebezpečně podobá deprimovanému majiteli domu, který se v noci budí pokaždé, když na střechu jeho opraveného domu zabubnují dešťové kapky.
Jak z takové situace ven? Zmíněný vytopený nešťastník může využít služeb psychologa, případně si nechat naordinovat antidepresiva, co však může pro své duševní zdraví učinit masa drobných investorů a spotřebitelů? Obávám se, že nic moc. Snad pouze snížit leverage na co nejmenší míru a doufat, že se situace uklidní. Bohužel davová psychóza je mocná čarodějka, která působí na trzích jak směrem nahoru, tak směrem dolů a neexistuje na ni jednoduchý lék.