U toho, zda a kdy má centrální banka přímo a selektivně pomáhat, máme dva teoretické myšlenkové extrémy: První by říkal něco ve stylu „zdroje jsou, lepší zachraňovat, než ohrozit celý systém, pak se to nějak doladí“. Druhý by naopak klad důraz na to, že jedna pomoc vede k druhé a výsledkem je obrovský morální hazard, plošné rizikové chování… Dnes trochu o věřitelích poslední instance, z kterých se podle některých stávají spíše věřitelé první instance.
Nejdříve bych poznamenal, že onen výše popsaný druhý pohled se někdy opírá o dezinterpretaci Schumpeterovy kreativní destrukce. Implicitně, či explicitně totiž někdy tvrdí, že hluboké problémy v systému, recese a podobně mají očistný efekt na celou ekonomiku. Je tak dobré si v této souvislosti připomenout, že pan Schumpeter o kreativní destrukci hovořil ve vztahu ke konkurenci. Právě ona by také měla mít onen očistný efekt, měla by destruovat kreativně. U recesí a krizí naopak lehce dochází k tomu, že do problémů se dostávají i zdravé a perspektivní firmy. A lehce si lze například představit, že ohroženější jsou během ekonomického útlumu mladé společnosti, než ty starší. Což nemusí vůbec korelovat s tím, jak „kvalitní“ jsou, jaké přináší inovace a podobně.
V reálu se pak snažíme pohybovat někde mezi oněmi dvěma extrémy popsanými výše. A tomu reálu se nyní věnuje na stránkách Project Syndicate ekonom Amit Seru, z jehož úvahy bych vybral:
S každou další krizí v posledních 15 letech Fed rozšiřoval rozsah svých intervencí. To maže hranici mezi běžnou podporou likvidity a podporou insolventních institucí. Což pak podkopává samotnou nezávislost centrální banky… Jde o dlouhodobý posun Fedu z role věřitele poslední instance do role věřitele okamžité instance….
Standard pro chování centrálních bank stanovil Walter Bagehot před více než stoletím: Půjčovat včas a dostatečně, ale pouze solventním institucím, proti dobrému zajištění a za sankční sazby. V tomto elegantním rámci centrální banka dodává likviditu, fiskální autorita kapitál a trhy vynucují odpovědnost. Životaschopné instituce jsou tak chráněny před panikou pramenící z obav z nedostatečné likvidity. A insolventní instituce jsou restrukturalizovány nebo uzavřeny…
Místo snah o restrukturalizaci a navýšení kapitálu byly problémy bank v roce 2023 všeobecně prezentovány jako krize likvidity…Tím, že Fed jednal jako věřitel urychlené instance, sice stabilizoval trhy, ale zároveň ponechal situaci beze změny… Dvojí role Fedu jakožto bankovního dohledu a měnové autority, tento konflikt ještě zhoršuje. Pokud totiž Fed přizná problémy, přizná, že selhal dohled. A to vytváří silnou motivaci k tomu, aby charakterizoval slabiny v rozvahách bank jako problémy s likviditou.
Řešením není podle zmíněného ekonoma opuštění Bagehotova rámce, ale jeho aktualizace. Tedy vytvoření jasných pravidel poskytování pomoci. Jedním z hlavních principů by pak mělo být to, že „banky, které dostávají podporu, by měly být povinny získat do určité doby další vlastní kapitál odpovídající této podpoře… a pokud trhy nejsou ochotny poskytnout kapitál, instituce není nelikvidní. Je insolventní“.
To je zajímavá myšlenka, ale připomněl bych, že v podobných situacích hraje výraznou, nebo dokonce klíčovou roli sebenaplňující se proroctví. Výše uvedené by v podstatě znamenalo přesunutí zodpovědnosti za rozhodování o pomoci na trhy. Ty by fakticky rozhodovaly, zda jde „jen“ o problém s likviditou, či je problémem solvence. Tedy strukturální nefunkčnost daného byznysu a nízká kvalita aktiv, ne jen jejich nedostatečná likvidita v daný moment. Jenže trhy svým rozhodováním zároveň tvoří realitu. Pokud vyvolají tlak, jsou samy schopny z problémy likvidity udělat problém solvence. Nebo udržet problém solvence jen tím, čím je. Mohly by se tak stát psem, který se honí za vlastním ocasem.
Nyní jeho kolečko přerušuje právě centrální banka. Ovšem s oněmi výše uvedenými výhradami (a nejen nimi). Nejsem si jist, zda je řešení to „tržní“. Konec konců, měly to být právě trhy, kdo měl v první řadě zabránit většímu problému s likviditou, či dokonce solvencí (třeba včasnými signály přes ceny akcií).