Slabost, která trhy v posledních týdnech postihla, je analytickými týmy evidentně zkoumána ze všech možných stran. Jednou z nich je pohled na to, jak se obvykle vyvíjí ceny akcií během roku. Svou troškou do mlýna přišla i , jejíž analytici vytvořili následující graf. Jde o průměrný pohyb DAXu během roku, základem jsou data od roku 1965:
I já jsem se zde podobnému tématu před nedávnem věnoval. V „O dvanácti ziskových měsíčkách – jak (ne)obchodovat během roku“ jsme pohledem na sezónní vývoj amerického trhu mohli odvodit, že: Konec roku trh často nafukuje na úkor ledna a zejména února, pak přichází opět dva silnější měsíce, po nichž (tedy v dubnu/květnu) zisková síla měsíců slábne až do extrémního září. Pak se začíná situace zlepšovat a kulminuje opět prosincem.
Pohled na výše uvedený graf ukazuje dosti podobný vzorec chování. Německé akcie na konci roku obvykle prochází cca 5 % minirally. Pak trh chvíli přešlapuje a následuje opět asi 5% rally, která končí v dubnu/květnu. Celkový vývoj v období květen – říjen se pak dá nazvat stagnací. Z obrázku je patrné i to, že od roku 1965 trh celoročně v průměru posílil o necelých 10 %. Zvýšit bychom tuto návratnost sezónním obchodováním mohli tak, že se vyhneme zejména dubnu/květnu a srpnu/září. Za zdůraznění tak v USA i v Německu stojí právě slabost těchto dvou období a naopak častá síla trhu zaznamenaná ke konci roku. V uvedeném grafu je podobně jako na americkém trhu naopak těžké najít nějaký „lednový efekt“. Což je pro mě poněkud matoucí, protože o tomto efektu se poměrně intenzivně hovoří jako o dané věci. I u DAXu je ale patrné to, že letní měsíce jsou znatelně méně ziskové než měsíce zimní. Což odpovídá závěrem většiny studií, které hovoří o „letních rizikových prémiích“ apod.
S podobnými anomáliemi je to v celku asi jako s onou bankovkou ležící na chodníku. Běžný člověk ji prostě uvidí, sebere ji a nedělá z toho vědu. Technik začne uvažovat o tom, že na všech podobných chodnících by asi měly ležet bankovky. A ten, který věří v naprostou efektivitu trhů, zase bude na bankovku hledět, ale sám sebe přesvědčí, že tam žádná není. Protože kdyby tam byla, už by ji někdo sebral.
Letošní dubnokvěten se zatím vyvíjí v podstatě v souladu s výše uvedeným. Pohled na fundament (zejména v eurozóně) ale ukazuje, že to asi bude přece jenom tak trochu jiný květen. A možná že ony „letní rizikové prémie“ letos dostanou úplně jiný rozměr.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.