Podle posledních průzkumů veřejného mínění v Řecku by volby mohly přinést velmi chaotický vývoj, kdy by nová vláda nebyla schopna či ochotna naplnit požadavky „trojky“. Zároveň by ale ani nechtěla dobrovolně opustit eurozónu. Co by přišlo poté?
Ekonomové jako Thomas Mayer (Deutsche Bank) a Huw Pill (Goldman Sachs) přišli s úvahami, že za podobné situace by Řecko mohlo používat pro domácí transakce „paralelní“ měnu, eura by se ovšem nadále používala u depozit a zahraničních transakcí. Thomas tuto myšlenku vítá, Huw ale vidí řadu problémů. Celkově by mohlo jít pouze o předehru k vyšší inflaci, ovšem pro politiky může být toto částečné řešení atraktivní. V budoucnosti eurozóny tak tento přístup může hrát svou roli.
Předpokládejme, že nová řecká vláda odmítne plnit požadavky „trojky“ a nedostane tedy žádné další fiskální transfery, které by financovaly její primární deficit, který by pravděpodobně dosahoval úrovně 3 %. Řecká vláda by mohla vydat směnky, které by sice neměly statut oficiální měny, protože to zakazují evropské dohody, ale přesto by se jejich užíváním mohl rozvinout nový neformální trh. Hodnota směnek by byla relativně k euru slabá a nakonec by se mohly používat jako paralelní měna na vypořádání transakcí v ekonomice. Řecká vláda by pak byla schopná získat financování ve „vnitřní“ měně a její užívání by vedlo i k poklesu platů ve státní sféře vyjádřených v eurech. Není ale jasné, zda by to přijaly odbory. Pokud ne, neměl by takový krok smysl.
Vývoj v řeckém bankovním systému by pak závisel na postoji ECB. V podstatě by přišel default vlády na vnitřní dluh a banky by se staly insolventní. ECB by ale možná nechtěla uvrhnout ekonomiku do chaosu. Přímé půjčky by však uskutečňovat nemohla a řecké banky by tak musely přejít pod nějakou formu konsolidační banky, kterou by kapitalizoval EFSF. Ten by zase mohl získávat finance od ECB. Řecká depozita by tak byla nadále vedena v eurech a nebyla by poškozena důvěra v systém. ECB by ale čelila rostoucímu riziku spojenému s uvedenou konsolidační bankou.
Popsaný plán by pravděpodobně nezabránil prohlubující se recesi, vzrůst by mohla inflace, protože lidé by pochopili, že vláda začala používat „rádobypeníze“. Požadovali by tak vyšší mzdy a ceny. Je pak otázkou, jaké reálné devalvace by bylo nakonec dosaženo. Řecko by ale zůstalo v eurozóně a EU. Mělo by tak možnost postupně dosáhnout primárního rozpočtového přebytku a schopnosti splácet své zahraniční dluhy. ECB a eurozóna by tento scénář mohly podpořit, aby se vyhnuly řecké humanitární katastrofě. I tak se ale domnívám, že paralelní měna by fungovala jen v paralelním světě, ne v tom, ve kterém žijeme.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)