V konkursním řízení, které se před několika lety konalo u Krajského soudu v Hradci Králové, přepustil jeden z dosavadních konkursních věřitelů své místo nové společnosti. Přesněji řečeno k tomu došlo smlouvou o postoupení pohledávky přesahující 45 milionů Kč. Tento krok ale nebyl po vůli správce konkursní podstaty úpadce, mimo jiné proto, že nový konkursní věřitel se právě nacházel v likvidaci.
Správce konkursní podstaty se proto obrátil na Vrchní soud v Praze, který ale rozhodnutí nižší instance potvrdil. Kvůli tomu podal správce dovolání k Nejvyššímu soudu (NS), v němž argumentoval, že rozhodnutí pražského vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ovšem neuspěl ani u něho. NS dovolání bez jednání zamítl. V odůvodnění NS vysvětlil, proč se ke změnám věřitelů při konkursech staví poměrně liberálně. A to nejen pokud jde o fakt, že je nový konkursní věřitel v likvidaci, ale pokud jde o změnu v osobě konkursního věřitele vůbec.
Podle NS totiž neexistuje žádný zákonný důvod, proč by konkursní soudy měly uplatňovat u postupování pohledávek rozdílný metr například u pohledávek zjištěných (těch, které už konkursní správce přezkoumal a uznal) a dosud nezjištěných. Jinak řečeno, jiné podmínky, než které obecně stanoví pro vstup nového účastníka do řízení občanský soudní řád, by se v případě konkursních řízení neměly uplatňovat.
Ani v tom, že se nový konkursní věřitel nacházel v likvidaci, NS neviděl problém. Likvidátor byl totiž za společnost oprávněn smlouvu uzavřít a žádný zákon rovněž původnímu konkursnímu věřiteli (postupiteli) nezakazoval převést pohledávku na novou společnost (takzvaného postupníka), a to ani během její likvidace. Na tom nic nezměnily argumenty správce konkursní podstaty, který tvrdil, že se původní konkursní věřitel snažil tímto manévrem získat majoritu v konkursu při výkonu hlasovacích práv. Ani to podle NS nebylo s účelem a cílem konkursu nijak v rozporu.