Řeknu Vám to na rovinu. O investování a tradingu se s lidmi bavím nerad. A to hlavně proto, že vůbec neví, o čem je řeč (což je ta lepší varianta) nebo proto, že mají polovičaté znalosti (to je ta horší varianta).
Když mluvíte s někým, kdo nikdy nevlastnil akcii či jiný cenný papír (podílový list nepočítám neb jim ho prodal „bankéř“ na pobočce jejich banky, který s největší pravděpodobností sám nevěděl, co klientovi prodává), můžete se snažit, jak chcete a stejně to dotyčný (minimálně napoprvé) nechápe, i když se někdy tváří, že chápe.
To ještě není taková hrůza. Opravdová „tragédie“ ovšem je, když někdo „trochu investuje“. Tzn. že udělá několik málo obchodů ročně. Všichni takoví se totiž chovají víceméně náhodně, a to že někdy vydělají, je vlastně pro ně dlouhodobě ztráta, protože je to nikdy nedonutí hlouběji studovat a následně své znalosti přenést do praxe. Navíc se většinou tváří, že o tom vědí své, a že jim nikdo nemusí nic radit. Pokud radu chtějí, tak konkrétní nákupní doporučení. Což jak ti zkušenější z Vás vědí, je nesmysl, protože když Vám řeknu, že akcie bude na 100 % za rok stát 1 000 Kč, tak na téhle informaci stejně s bídou vydělá půlka lidí, protože emočně nezvládnou volatilitu pozice.
Chyby, které dennodenně vidím, a které mi programově pijí krev:
1. Absence dlouhodobé strategie
Já opravdu respektuji, že každý se na trzích chová jinak. K pravidelným ziskům může vést spoustu cest. Na druhou stranu pozoruji, že když už nějakou strategii lidi mají, tak nevidím, že by byla dostatečně silná, nemluvě o tom, že jí daní jedinci nejsou schopni konzistentně dodržovat.
2. Přeskakování z jedné strategie do druhé
Další věc, ze které mě jímá hrůza. Zpravidla sleduji, že když už se lidé rozhodnou, že budou pracovat nějakým způsobem „strategicky“, tak to po prvním neúspěchu vzdají. Úplně klasický příklad, se kterým se setkávám – investor „nedouk“ zahlédne někde nějakou strategii, několik měsíců ji pozoruje, jak by mohla fungovat a je nedůvěřivý. V momentě, když strategie funguje z jejich pohledu dostatečně dlouho (většinou déle než je nutné), začnou jí obchodovat. Samozřejmě každá strategie má slabší chvilky, a když tak dlouho dobře fungovala, tak jako naschvál (z mého pohledu zcela logicky) začne selhávat ve chvíli, kdy do ní nasypu reálné peníze. „Něco je špatně!!!“ rozezvučí se tamtamy mysli. A rychle šup - strategii přeruším nebo přeskočím do jiné. Samozřejmě chvíli poté strategie zase jako na potvoru začne fungovat. Ale to zpravidla už ten dotyčný neví, nebo mu to stejně přijde podezřelé.
Mimochodem tohle je bezvadný příklad psychologie obchodování = nejdříve strach, pak chamtivost a pak zase strach. Výsledek – investor „nedouk“ prodělá…
3. Mýtus, že akcie dlouhodobě jenom rostou, takže to vysedím
Jasně, indexy historicky rostly, ale:
a/ Je to jenom historie.
b/ (a to je důležitější) Tohle je vždy ilustrováno na příkladu indexů. Ale jak víme, báze indexu se v čase vyvíjí a zároveň my se snažíme zpravidla vybírat jednotlivé akcie. Je dokázáno, že velká většina profesionálních portfolio manažerů (neřku-li individuálních investorů) svůj boj s benchmarky prohrává. Takže akcie rostou, ok. Ale když už, tak si kupte ETF na S&P a držte ho aspoň 10 let. Tam ale máte měnové riziko, takže pánbůh s vámi.
4. Money management je cizí slovo
Lidi to fakt neřeší a vlastně ani neví, co to je. Upřímně - zní to úplně jinak, než jaký to vlastně má význam. Ale práce se stop-lossy a velikostí pozice je to, co je stejně důležité jako vstup do pozice. Ale povídejte to průměrnému investorovi. Jedním uchem tam a druhým ven…
No myslím, že by se toho našlo daleko víc, ale (minimálně) pro dnešek to stačí. Když už mě nebaví se o tom s někým bavit (resp. mě to rozčiluje), tak jsem to mohl aspoň napsat.
Díky, že jste to dočetli až do konce.
Mějte se krásně a hodně zdaru.
Investor