V posledních několika letech rozpoutaly centrální banky světa závody o biliony amerických dolarů a eur dodávaných do systému (záměrně neříkáme reálné ekonomiky) ve snaze stimulovat a nejméně z části také nastavit konkurenční výhodu skrze relativní slabost měny vůči ostatním. Že slabší měna není automatickým dopingem ekonomického výkonu, upozorňují například měnoví stratégové Steven Englander či David Bloom. Úvaha není irelevantní také směrem k ČNB.
„Tradiční předpoklad, že slabší domácí měna posiluje export a tedy stimuluje ekonomiku, je přeceňován,“ upozorňuje Steven Englander. „Zejména ekonomiky se slabým fundamentem spoléhají na oslabení měny jako spásu. Silné ekonomiky ale tuto cestu nejen nepotřebují, ale v obvyklém rozsahu navíc nefunguje,“ dodává Englander s tím, že snaha o slabost měny je spíše varovným symptomem jiných skrytých problémů, omylů hospodářské politiky či strukturálních nerovností v dané ekonomice.
To může být špatnou zprávou například pro Japonsko, které s nástupem nové vlády spoléhá na to, že její tlak přiměje centrální banku k dalšímu uvolnění měnové politiky (kam až?) a hlavně – že to zabere a slabší jen podpoří japonský export. Hlavní stratég pro oblast měnových trhů v David Bloom míní, že vystřízlivění z očekávání od nové vlády bude rychlé.
„Jen stěží nalezneme centrálního bankéře, který by v uplynulých letech netlačil domácí měnu dolů,“ uvádí Englander ze . Prozatímním vítězem měnových válek se jeví Spojené státy, zapojila se do nich ale i ECB či Bank of England, samostanou kapitolou je SNB. „Fed zvítězil v tom, že byl první a donutil ostatní centrální banky reagovat, jej následovat,“ míní Englander. ECB i BoE „povolily“, dále ale volí vyčkávací taktiku (včetně dneška) a efekt na zlepšení obchodní bilance chybí.
„Obchodní vazby odpovídají na měnové pohyby se značným časovým zpožděním a stejně značně proměnlivě. Změny v produktivitě, úsporách, růstu či poklesu investic, investic do lidského kapitálu včetně vzdělávání, struktuře průmyslu, zdanění či konkurenceschopnosti a regulaci se jeví být více relevantní a určující pro budoucí dlouhodobý vývoj ekonomiky,“ uvádí Englander.
Podle něj jednoduše země „vydělají“ mnohem více, když se soustředí na zlepšení struktury a kvality svého vývozu, případně na rozvoj a přehodnocení produkce levnějšího zboží v nákladově příznivějších zemích s tím, jak uplynulá krize tyto karty značně promíchala. To bylo vidět například na návratu nekvalifikované výroby v některých odvětvích (IT, automobilový průmysl) z Indie či Číny do Spojených států.
Za skutečný problém zemí zde Englander označuje zejména nadhodnocenost domácích aktiv. „Pokud jsou ceny aktiv přehnané a domácnosti a firmy je financují úvěry a dluhem, je o to delší a bolestivější navrátit se k rovnováze,“ varoval s tím, že oslabování měn místo snahy o návrat do rovnováhy vedou ke snaze ještě chvíli mít navrch proti konkurentům a obchodním i měnových válkám, které stejně dlouhodobý efekt mít nemohou.
Nad intervencemi na devizovém kurzu jako dalším pravděpodobném nástroji uvolnění měnové politiky uvažuje Česká národní banka. A ze slov členů bankovní rady je patrné, že s mimořádnou obezřetností a s vědomím rizik. „Osobně mám z kurzu velký respekt, neboť objem devizových intervencí a z nich plynoucí aktuální výše kurzu jsou tokové veličiny. Když intervence spustíme a pak přerušíme či zastavíme, tak je vysoká pravděpodobnost, že se výše kurzu (toková veličina) vrátí zpět,“ uvedl například před Vánoci viceguvernér ČNB Tomšík a připomněl, že i ony mají vedlejší účinky. „Je jednoduché s intervencemi začít, ale je nutné mít na paměti všechny důsledky s tím spojené,“ uvedl s tím, že mu nicméně v dané chvíli a podmínkách jeví jako neúčinnější nástroj a je připraven je použít.
Nad dlouhodobějším efektem časově omezených intervencí na kurzu nedávno zapochyboval ekonom a bývalý centrální bankéř ČNB Luděk Niedermayer. „Pokud má být takový zásah účinný, musí trvat dlouho a může být potřeba nakoupit za koruny miliardy eur,“ upozornil. Podle jeho názoru bychom se takovým krokem dostali k de facto fixnímu kurzu koruny, ztratili výhody volného kurzu a centrální banka by nemohla ovlivňovat inflaci tak, jak tomu bylo doposud.
Analytici dnes zopakovali, že Česká národní banka se bude snažit udržet intervence za oslabení koruny ve slovní rovině co nejdéle to bude přijatelné, což SocGen zarámovala pohybem koruny k euru mezi 25,00 až 26,00 k euru. Analytici SocGen upozornili, že i slovní rovina intervencí se do očekávání prokousává, když koruna za poslední měsíc oslabila o více jak 2 procenta, nejvíce z měn emerging markets.
(Zdroj: CNBC, Bloomberg, , , , ČNB)