Globální akciové trhy si minulý týden připsaly 4 procenta a byla na nich znát zejména úleva z vývoje v USA. To, že se podařilo vyhnout nejhoršímu scénáři fiskálního útesu, ale není dost na to, aby se americká ekonomika vydala na cestu rychlejšího oživení. Kombinace fiskální a monetární politiky v USA se nyní dosti podobá tomu, co jsme za poslední tři roky viděli ve Velké Británii. Tam doposud vedlo fiskální utahování doplněné o agresivní kvantitativní uvolňování ke stagnaci. Na první pohled tak vývoj ve Velké Británii mnoho optimismu ohledně situace ve Spojených státech neposkytuje. Nejde ale o stejné ekonomiky a ta americká by si měla vést lépe. Její soukromý sektor se totiž zdá být v lepší kondici a měl by fiskálnímu šoku odolávat lépe.
Dohoda týkající se fiskálního útesu je daleko od koordinované restrukturalizace fiskální politiky, po které volal Ben Bernanke a další ekonomové. Většina z nich se shodne na tom, že v dlouhém období je třeba politiku utáhnout, ale v krátkém by měla ekonomiku stimulovat. Politické strany jsou ovšem schopny dosáhnout jen jednotlivých dohod týkajících se konkrétních daňových a výdajových oblastí, ne celkového dlouhodobějšího plánu. Uzavřená dohoda by měla utáhnout fiskální politiku o 1,8 % HDP, a to zejména v prvním pololetí. Další snížení výdajů může následovat po vyjednávání o dluhovém limitu. Nejde tedy o žádný detail a měli bychom mít na paměti i to, že fiskální multiplikátory jsou v dnešní době neobvykle vysoké. Jak se tedy může americká ekonomika vyhnout prudkému zpomalení?
Stejně jako ve Velké Británii by mělo pomoci kvantitativní uvolňování. Je škoda, že Fed zmátl trhy posledním zápisem ze zasedání FOMC, který naznačoval, že někteří jeho zástupci očekávají ukončení QE v polovině tohoto roku. Pravděpodobně ale půjde o předčasné závěry, protože Ben Bernanke změnil reakční funkci Fedu a nákupy aktiv neskončí, dokud nedojde ke zlepšení na trhu práce. Nejistota se tak týká spíše efektivity QE. Jak ukazuje opět příklad Velké Británie, ta nemusí být tak velká, aby plně vyvážila dopad fiskálního utahování.
Spojené státy jsou však svými exporty mnohem více vystaveny rychle rostoucím rozvíjejícím se zemím. Velká Británie se naopak orientuje na eurozónu, která je nyní v útlumu. Špatný vývoj exportů má na současný negativní stav britské ekonomiky stejný vliv jako fiskální utahování. Hlavní důvod k optimismu u Spojených států ale pramení z toho, že soukromý sektor tam nyní snižuje přebytky, které akumuloval během krize. Úspory domácností se snižují a investice se zotavují, což platí zejména o bydlení. Soukromé subjekty stále snižují svůj dluh, činí tak ale méně razantně než před pár lety. To ekonomice umožňuje růst a pokud by tento trend pokračoval i nadále, do značné míry by to vyvážilo škody napáchané fiskálním utahováním. Trhy na to, že se Spojeným státům povede lépe než Velké Británii, sázejí. Možná mají pravdu.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)