Zvyšování daní, které bylo schváleno v rámci dohody o odvrácení pádu z fiskálního útesu, postihne Američany s nejvyššími příjmy vcelku znatelně. Jejich roční výdělek se po odvodech státu sníží v průměru o 120 tisíc USD, neboli zhruba o 6 % příjmu. V porovnání s alternativou pádu přes útes či s původními návrhy prezidenta Baracka Obamy si však vrstva nejbohatších občanů může gratulovat. Řadě z nich se zvýšené sazby navíc zcela vyhnou.
Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu v úterý schválila poměrem hlasů 257 ku 167 senátní verzi rozpočtové reformy, která odvrací hrozbu drastických škrtů a návratu recese. Ústředním bodem senátního zákona, který již Obama podepsal, je zvýšení daní pro lidi s ročním příjmem nad 400 tisíc USD či rodin s celkovým ročním příjmem nad 450 tisíc USD. Sazba jejich daně z příjmů se zvýší z nynějších 35 na 39,6 %.
Mnoha republikánským poslancům se takový návrh nelíbil, zejména proto, že podle nich neobsahuje dostatečný závazek ke škrtům v rozpočtových výdajích. Republikáni ve sněmovně chtěli senátní návrh doplnit o další omezení výdajů, ale pro svůj dodatek nezískali dostatečnou podporu.
Dohoda je skvělou zprávou pro lidi, kteří si vydělávají hlavně na finančních trzích. Podle původních prezidentských návrhů by poplatník s příjmem 1 milion USD a výš odvedl státu v průměru o 180 tisíc USD navíc. Takto ušetří kolem 60 tisíc USD.
Obamův plán dále předpokládal, že o několik procent navíc odvedou i lidé s ročními příjmy mezi 250 a 400 tisíci USD. Kompromis vyjednaný v Senátu nakonec tuto skupinu zcela vynechává, a ušetří jí tak desítky tisíc dolarů ročně.
Sazba daně z výnosů z kapitálových zisků (např. při investicích na akciovém trhu) sice vzroste z 15 na 20 %, jak navrhoval Obama, avšak pouze pro skupinu s příjmy nad 400 tisíci, resp. 450 tisíci USD ročně. Podle ekonoma Robertona Williamse z nezávislého think tanku Tax Policy Center je konečná výše dodatečného zdanění pro lidi na špičce příjmové pyramidy o 50 % nižší, než kolik od ní chtěl původně vybrat prezident.
Největší požehnání dohoda představuje pro příjmy z dividend. Zatímco Obama s demokraty žádal o prudký vzestup na 39,6 % ze současných 15 %, sazba nakonec stoupne jen na 20 %. Na podzim sice vody ve Washingtonu rozvířily návrhy miliardáře Warrena Buffetta, který poukazoval na fakt, že jeho skutečná sazba je nižší než sazba jeho sekretářky. Investování si nicméně v americkém daňovém systému nadále podrží privilegované místo a bude daněno téměř dvakrát méně než běžné příjmy. Zvláštní bonusy pro manažery hedgeových fondů a fondů soukromého kapitálu (tzv. carried interest) zůstaly téměř netknuty.
Mírně se zvýší dědická daň. Obama navrhoval sazbu 45 % na pozůstalosti s hodnotou nad 3,5 milionů USD (někteří demokraté požadovali ještě víc). Dohoda nakonec sazbu stanovuje na 40 % a práh ponechává na stávajících 5 milionech USD. Podle dosavadní legislativy činila sazba 35 %. V případě pádu přes útes by daň mohla vystoupat na 55 % a práh by byl snížen na 1 milion USD.
Sazby mohou zajisté ještě vzrůst. Automatické škrty byly oddáleny jen o dva měsíce a nyní se bude jednat o detailech propracovanějšího úsporného programu. Demokraté a někteří republikáni stále trvají na tom, že neutěšenou situaci amerického státního rozpočtu, který čtyřikrát po sobě vykázal deficit přes bilion dolarů, je třeba řešit zvýšením příjmů státní kasy.
Čtyři roky expanzivní fiskální politiky, dvě války a zpomalující globální ekonomika vehnaly americké veřejné finance do nezáviděníhodné situace, na kterou měly v lednu zareagovat automatické výdajové škrty a zvyšování daní v rozsahu 600 mld. USD. Podle Mezinárodního měnového fondu by se taková rozpočtová konsolidace rovnala 4 % HDP země, což by ji řadilo k největším od roku 1940. Senátní rozpočtový výbor v srpnu připustil, že pád z fiskálního útesu by vyústil v hlubokou recesi a připravil zhruba 2 miliony lidí o práci.
(Zdroje: CNBC, Reuters, CBO)