Zpomalování čínské ekonomiky by nemělo nikoho překvapovat. Globální ekonomika se během dvou desetiletí před finanční krizí nacházela ve výjimečné situaci a nyní jsou podmínky mnohem náročnější. Mnohé faktory, které táhly čínský růst, jsou navíc neopakovatelné. Jako příklad lze uvést vstup do Světové obchodní organizace, stěhování lidí z vesnic do měst či růst podílu investic k HDP nad 50 %. I když v současné době dochází ke krátkodobému zvýšení růstu čínské ekonomiky, jeho dlouhodobému poklesu se není možné vyhnout.
Dříve či později pravděpodobně dojde k posunu tempa růstu směrem k 5 % ročně. Bezproblémovost přechodu na tuto novou úroveň není jistá. Celý ekonomický model Číny musí doznat změny, ve své podstatě tak hovoříme o změně politiky. K posunu směrem k nové rovnováze dojde v každém případě. Již v roce 2011 klesl podíl investic na 48 % HDP, poprvé od roku 2001 se tak nacházel pod 50 %. Slabší byl i výsledek zahraničního obchodu a čtvrtletní růst se na počátku roku 2012 snížil k 6 %. Následovala však reakce vlády a uvolněnější finanční podmínky spolu s investicemi do infrastruktury zajistily opětovné zvýšení tempa růstu. Tento trend trvá i v letošním roce.
Z hlediska posunu k nové rovnováze jde v současné době o špatný růst. Investice se v minulém roce opět vyšplhaly na 55 % HDP. Někteří zástupci vlády navíc volají po tom, aby se urbanizace stala nejdůležitějším tahounem růstu. Můžeme přitom vidět, že růstu již nebude dosahováno rostoucí pracovní silou, populace v pracovním věku v roce 2012 dokonce klesla. Jde o první známky toho, co přijde v následujících letech. Akumulace produkčního kapitálu bude také výrazně klesat a produktivita výrobních faktorů se vrátila na úroveň 2 %. Během posledních deseti let se přitom pohybovala zhruba na dvojnásobné úrovni.
Nedojde-li ke zvýšení produktivity a Čína se bude ohledně růstu nadále spoléhat na investice, musel by jejich poměr k HDP vzrůst na více než 60 %. Jinak tempo současného růstu udrženo nebude. Je jasné, že při takovém objemu investic by ale nakonec došlo k vytvoření a prasknutí bubliny. Problém spočívá v tom, že výrazné komplikace může přinést i snižování investic někam k úrovni 40 % HDP. Jednoduchá matematika ukazuje, že takový posun rovněž přinese zpomalení celkového růstu. S investicemi se navíc úzce pojí problém s úvěry. Tradiční bankovní úvěry nyní v Číně představují jen asi polovinu celkových úvěrů v zemi. Zbytek tvoří úvěry poskytované hlavně firmami či místními vládami. Objem celkových úvěrů zahrnující i tyto pohledávky dosáhl minulý rok 210 % HDP. Mezi zeměmi s podobnou úrovní příjmů na hlavu, jako má Čína, je to zdaleka nejvíce.
MMF a další instituce tvrdí, že klíč k úspěšnému přechodu k nové rovnováze tkví v poklesu vlivu státu v ekonomice. Ten by neměl být vlastníkem výrobních kapacit a přímo ovlivňovat tržní procesy v ekonomice. Namísto toho by měl dohlížet na řádný konkurenční boj, zajišťovat kvalitní vzdělání, inovaci a další služby. Klíčová je v tomto ohledu liberalizace a programy zaměřené na snížení příjmové a sociální nerovnosti. Jinak řečeno, úspěch závisí na tom, zda budou implementovány reformy, které mohou být v protikladu s principy Komunistické strany a se zájmy některých skupin.
Uvedené je výtahem z „China and the end of extrapolation”, autorem je George Magnus.
(Zdroj: VOX)