Když něco nefunguje, měli bychom zkusit jiný postup, nebo zkoušet ten současný ještě intenzivněji? V Japonsku se nyní rozhodli pro druhou možnost. Částečně je to odrazem toho, co se děje v USA a v Evropě, kde centrální banky kupují velký objem vládních dluhopisů. Ve Velké Británii má centrální banka ve své rozvaze už také velký objem vládních dluhopisů a stojí tak před otázkou, co dál. Existují názory, že je třeba učinit další krok: Pokud se tisknou peníze na nákup vládního dluhu, proč ho rovnou nemonetizovat?
V Japonsku se k těmto úvahám ještě nedostali, premiér Abe chce ale fiskální stimulaci a větší nákupy vládních dluhopisů ze strany Bank of Japan. Jestliže to provede v malých objemech, efekt pravděpodobně nebude významný. Je ale možné, že se takový postup znatelně projeví v jiných ekonomikách. Například vývoj v Brazílii ukazuje, že tam v důsledku politiky Fedu a dalších centrálních bank došlo k růstu cen aktiv a posílení měny. To následně dolehlo na výrobní sektor a růst celé ekonomiky.
Co nová politika přinese Japonsku, to se nedá předem říci. Již nyní dochází k velkému posunu na měnovém trhu. Podle mě nejde o reakci na to, co Bank of Japan již udělala, protože to byly jen málo významné kroky. Slíbila, že co nejdříve zkusí zvýšit inflaci na 2 %, není však jasné, co to vlastně znamená. Zároveň ohlásila program nákupu vládních dluhopisů, ale až od roku 2014. Trhy však podle mého názoru očekávají, že dojde k nějaké radikálnější změně. V minulosti program nákupu vládních dluhopisů v Japonsku velký úspěch neměl. Možná, že nebyl dost veliký. Japonské firmy ale ztrácejí konkurenceschopnost. Podíváme-li se na společnosti jako Sharp či Panasonic, ty před 10 či 20 lety dominovaly svým odvětvím, ale dnes není jasné, zda budou schopny přežít. Podle mého mínění to souvisí se zhoubným efektem, který popsané monetární kroky mají.
Všichni dnes říkají, že nechtějí dopadnout jako Japonsko. Zdá se však, že většina zemí v jeho stopách jde. Pátý rok po krizi si stále nevedeme dobře, růst je pomalý a ekonomiky stagnují. Spojené státy si vedou o něco lépe, ale to je odrazem obrovské monetární a fiskální stimulace. V eurozóně probíhá stimulace monetární, fiskální ne. A výsledkem je pokles ekonomiky. Nikdo ovšem neví, jaké výsledky intenzivní monetární uvolnění nakonec přinese. Může například vyvolat vyšší inflaci. Japonsko ukazuje, jak může dopadnout obrovská stimulace fiskální. Proběhly tam velké veřejné investice, sazby leží nízko po dlouhé roky. Nic z toho ale jeho problémy nevyřešilo.
Jak bylo zmíněno, doposud se politika Bank of Japan zase tak výrazně nezměnila. Dojde-li k radikálnímu posunu, přinese to velká rizika. Nelze garantovat, že inflace dosáhne jen 2 %, namísto toho může přijít inflační vlna. Může se tak stát v případě, že se domácnosti začnou obávat pohybu sazeb a prudce zvýší své výdaje. Kurz jenu pak může oslabit ještě více. Navíc tu je velký prostor pro růst výnosů vládních dluhopisů, které nyní leží níž než v USA a v Evropě, s výjimkou Švýcarska. Při tom, jak vysoko se nachází japonský dluh, by to byl poměrně rizikový vývoj. Existuje ale i možnost pozitivního vývoje. V minulosti byla Bank of Japan ohledně rizik obezřetná a nyní možná kvůli problémům v Číně a poklesu HDP prostě musí zkusit něco nového. Zbytek světa ji bude bedlivě pozorovat.
Obecně se předpokládá, že japonským firmám se slabší měnou se povede mnohem lépe. Je jasné, že z krátkodobého pohledu to je pravda, zisky půjdou nahoru a akciový trh podle toho reaguje. V delším období se ale nezdá, že by podobný vývoj řešil základní problémy. V minulosti se kurz jenu pohyboval oběma směry a nedá se říci, že by to firmám nakonec významně pomohlo. Mají totiž vážný dlouhodobý problém s konkurenceschopností, který musí řešit. Jde zejména o to, že jim vyrostla silná konkurence v Koreji. Firmy jako a LG si vedou mnohem lépe než Sharp, nebo Panasonic se . A netýká se to jen elektroniky, ale i výroby automobilů. Hyundai si vede velmi dobře, a i když si japonské automobilky drží silnou pozici, nejsou zdaleka tak dominantní jako v minulosti.
Jádro problému tedy spočívá v tom, že Japonsko již není tak silnou a konkurenceschopnou ekonomikou, jako bývalo. Řešením je intenzivnější konkurence, protože ta jim chybí. Japonské firmy byly dříve schopné globální konkurence, na domácím poli byl ale vývoj odlišný. Tam přetrvávala stagnace, která se šířila do dalších a dalších sektorů. Jednou z cest je umožnit nepřátelská převzetí firem, byl bych ale velmi překvapen, kdyby to vláda dovolila.
Uvedené je výtahem z rozhovoru s profesorem financí na Whartonu Franklinem Allenem.
(Zdroj: Knowledge@Wharton)