Co se vlastně stalo v roce 2008? Tuto otázku si klade ekonom Scott Sumner s tím, že jeho pohled je jeho „nejrozporuplnějším názorem“. Domnívá se totiž, že „Velká recese byla způsobena restriktivní monetární politikou uplatňovanou právě v roce 2008“. K tomu Sumner dodává, že s ním „souhlasí pravděpodobně méně než 1 % ekonomů. Většina z nich naopak z tehdejších problémů viní propad trhu s bydlením a následnou bankovní krizi.“
Sumner na začátku své úvahy připomíná následující příhodu: „Řekněte mi,“ zeptal se jednou velký filozof dvacátého století Ludwig Wittgenstein svého přítele, „proč lidé vždycky říkají, že pro člověka bylo přirozené předpokládat, že Slunce obíhá kolem Země, a ne to, že se Země otáčí?“ Jeho přítel odpověděl: „No, samozřejmě kvůli tomu, že to prostě vypadá, jako by Slunce obíhalo kolem Země.“ Wittgenstein na to ale odpověděl: „No, a jak by to vypadalo, kdyby se otáčela Země?“
Pohled na dění roku 2008 se podle ekonoma dá brát podobnými dvěma způsoby. Konvenční názor tvrdí, že základní příčinou Velké recese byla kombinace propadu trhu s bydlením a bankovní krize. Ty pak spustily pokles poptávky. Sumner ale říká: „Hlubší příčinou tehdejší recese byla kontrakční měnová politika, která způsobila pokles nominálního růstu HDP (celkových dolarových výdajů v ekonomice) z předchozího trendu s tempem růstu 5 % ročně na -3 %.“
Oba názory se shodují v tom, že problémem byla klesající agregátní poptávka, „ale neshodují se na tom, co tento pokles způsobilo.“ „Říkám, že Fed mohl a měl udržet růst nominálního HDP na 5 % ročně i po roce 2007, ale neudělal to. Obvyklý názor je, že by skutečně bylo žádoucí, aby nominální HDP pokračoval v růstu na 5 %, ale Fed za to nenese vinu,“ píše Sumner. A dodává následující přirovnání:
„Představte si autobus jedoucí po dlouhé rovné dálnici. Nakonec autobus dojede do zatáčky, ale pokračuje rovně přímo do příkopu. Řidič totiž telefonoval a nevěnoval pozornost řízení. Jak by policisté takovou situaci hodnotili? Připsali by vinu stavitelům silnic, kteří postavili zatáčku, nebo by vinili nepozorného řidiče?“
Sumner se na situaci dívá tak, že „pokud optimální veřejná politika X může zabránit recesi, pak nedodržování politiky X recesi způsobilo, stejně jako nehodu způsobil řidič autobusu, který v zatáčce neotočil volantem. Tento pohled na kauzalitu je v příkladu s autobusovou nehodou obecně přijímán. Proč je ale pak můj pohled na Velkou recesi tak kontroverzní?“ Sumner píše, že ekonomové středního proudu zřejmě hlavně odmítají jeho tvrzení, že Fed mohl snadno zabránit prudkému poklesu agregátní poptávky. Je tomu ale tak? Ekonom přichází s dalším příkladem:
„Představte si loď plující z Francie do Ameriky. Kvůli větru a vlnám skončí v New Yorku, nikoli v Bostonu, jak bylo plánováno. Může za to kapitán, nebo vítr a vlny? Analogie s autobusem by naznačovala, že kapitán měl upravit kurz lodi, aby čelil větru a vlnám. Možná však byla severní vichřice tak silná, že lodní motory nebyly dostatečně výkonné, aby vliv větru a vln plně kompenzovaly.“
Měl tedy Fedu v roce 2008 dostatek „munice“, aby zabránil prudkému poklesu agregátní poptávky? Sumner tvrdí, že Fed má v podstatě neomezenou schopnost podpořit nominální HDP. K tomu dodává, že i pád Lehman Brothers „byl z velké části způsoben recesí, která začala o devět měsíců dříve a sama o sobě byla způsobena špatnou monetární politikou. Pád této banky tak byl „spíše symptom než příčina problémů“.
Ekonom v této souvislosti poukazuje mimo jiné na to, že „propad akciového trhu v roce 1929 je známější než pád v roce 1987, i když ten druhý byl téměř stejně velký, proběhl mnohem později a v době, kdy mnohem více Američanů vlastnilo akcie. Vysvětlení je jednoduché: Po krachu v roce 1987 Fed změnil měnovou politiku tak, aby udržel stabilní růst nominálního HDP. Ekonomika se tedy nejen vyhnula další Velké hospodářské krizi, ale nedošlo ani k žádnému výraznému zpomalení. Pád trhu v roce 1987 tak ukazuje, že Fed může a měl by upravit měnovou politiku, aby zabránil dopadu finančních otřesů na širší ekonomiku.“
Zdroj: In Pursuit of Hapiness, Scott Sumner