S tím, jak v USA vešly v platnost automatické rozpočtové škrty (tzv. sequester), skončila série chaotických pokusů o utažení fiskální politiky. Celkově by tak mělo v období 2010 – 2014 dojít ke kumulativnímu fiskálnímu utažení ve výši 4,8 %, z toho přijde 1,5% utažení letos. Tento vývoj by měl zajistit „udržitelnost“ rozpočtové politiky během druhého funkčního období prezidenta Obamy. Jasné ale není to, zda bude ekonomika schopna v takové situaci silně růst.
Americká fiskální politika posledních několika let byla bez jasného směru. Její celkové vyznění bylo spíše v souladu s republikánským přístupem, než s principy demokratů. Došlo totiž k velkému utažení, jemuž dominovaly úspory na straně výdajů, které byly doplněny jen mírným zvýšením daní. Z toho důvodu byla tato politika kritizována keynesiány s tím, že je celkově škodlivá. Je zajímavé, že trhy na poslední vývoj výrazněji nereagovaly. Americké akcie ignorovaly varování před hrozící krizí a během vyjednávání se ceny držely blízko historických maxim. Je tedy možné, že bylo dosaženo minimálního konsenzu, který však shodou okolností představuje to nejlepší řešení?
Sequester letos vyžaduje, aby se úspory celého roku provedly už během jednoho pololetí, což bude znamenat problémy. Tudíž se nedá hovořit o tom, že by šlo o optimální postup. Navíc se plánované škrty vůbec nedotknou oblastí, které budou v nadcházejících dekádách fiskální udržitelnost ohrožovat nejvíce. Jde o oblast sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Šetřit se bude naopak tam, kde by k tomu docházet nemělo – v oblasti investic do infrastruktury a vědy a výzkumu. Úspory jsou navíc koncentrované do blízké budoucnosti, zatímco největší problémy hrozí v budoucnosti vzdálené.
Plánované kroky ale přinesly krátkodobou stabilitu a snížily tak riziko okamžité krize. Ale to nebylo nikdy vysoké. Jak ukazuje například výzkum MMF, riziko krize nezávisí jen na výši nabídky vládních dluhopisů, ale i na výši poptávky. MMF tak tvrdí, že země jako USA, Velká Británie i Japonsko jsou vůči krizím odolné, protože investoři kupující jejich dluhopisy pravděpodobně nezmění své současné chování. Relativně optimistický očekávaný vývoj poměru dluhu k HDP ovšem závisí i na tom, jak bude ekonomika schopna vstřebat fiskální utahování. Americký postup dnes odpovídá tomu, co praktikuje Velká Británie a eurozóna. Utahování v USA bude dokonce celkově vyšší než v eurozóně, která byla ze strany amerických ekonomů často kritizována za příliš razantní utažení. Investoři by se tak měli asi hlavně ptát, jak realistický je předpoklad vysoké odolnosti americké ekonomiky.
Odpověď budeme znát již brzy. Podle by musela poptávka soukromého sektoru ve druhém a třetím čtvrtletí tohoto roku růst nad trendem (tedy více jak 2,5 %) na to, aby se celkový růst HDP vůbec dostal do pozitivních čísel. Naštěstí se zdá, že k tomu skutečně dojde. Na rozdíl od Velké Británie a eurozóny totiž soukromý sektor polevil ve snižování svého dluhu ještě předtím, než přišlo fiskální utažení. Navíc mají Spojené státy centrální banku, která se všemožně snaží o udržení růstu. Trhy to dobře vědí a pokud americká ekonomika zdárně projde následujícími dvěma čtvrtletími, mělo by následovat hladší oživení. Pohled na problémy, kterým čelí jiné země s utaženou fiskální politikou, ale stále budí obavy.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)