Rozsáhlá stimulační opatření japonské vlády a centrální banky, která mají zlikvidovat deflaci a podpořit hospodářské oživení, jsou „dost nebezpečná,“ myslí si známý investor George Soros. S podobnými obavami přišel i spoluzakladatel obřího dluhopisového fondu Pimco Bill Gross. Kriticky se k extrémně uvolněné politice centrálních bank staví také šéf Pimca Mohamed El-Erian.
Nový japonský premiér Šinzó Abe se k moci dostal po volbách v prosinci a slíbil ukončit dvě desetiletí trvající ekonomickou stagnaci s pomocí reforem, vysokých vládních výdajů a agresivního uvolnění měnové politiky. Do čela centrální banky (BOJ) si vybral Haruhika Kurodu, který je hlasitým zastáncem větších stimulačních kroků typu nákupů dluhopisů či jiných aktiv. Abe již donutil BOJ k razantním opatřením v lednu, kdy banka zvýšila svůj inflační cíl na 2 procenta, tedy dvojnásobek dosavadního cíle, a schválila plán potenciálně neomezených nákupů cenných papírů od roku 2014.
Včera Kuroda ohlásil zásadní kroky směrem k dalšímu uvolňování měnové politiky. BOJ rozhodla o zdvojnásobení měsíčního objemu nakupovaných dluhopisů, čímž chce ekonomiku vymanit z vleklé deflace. Zvýšený příliv peněz do ekonomiky by měl podle Kurodova plánu vyhnat inflaci na požadovaná 2 procenta do dvou let. BOJ bude nakupovat každý měsíc dluhopisy v objemu 7 bilionů jenů, objem vládních bondů a dalších cenných papírů ve svém portfoliu hodlá do dvou let zdvojnásobit. Zrušila také omezení splatnosti nakupovaných dluhopisů.
Japonská měna, která od Abeho nástupu neustále oslabuje a od začátku roku vůči dolaru ztratila 11 %, se včera v reakci na zprávu dostala na nová minima a atakovala hranici 97,2 JPY/USD, kde se naposledy nacházela v srpnu 2009.
Podle Sorose, který na měnových spekulacích vydělal miliardy, nebezpečí pro Japonsko spočívá v tom, že nastoupený trend by mohl jít obtížně zastavit. „Pokud jen začne klesat, což se děje, a Japonci si uvědomí, že tendence bude velmi pravděpodobně pokračovat a budou chtít své peníze převést za hranice, mohla by se z propadu stát lavina,“ prohlásil Soros v rozhovoru pro CNBC.
Podle Grosse bude muset k dosažení inflačního cíle ve výši 2 % japonská měna oslabit „ještě mnohem víc.“ Za posledních šest měsíců jen vůči dolaru ztratil přes 20 %. Podle dat agentury Bloomberg si v porovnání s tím hůře vedly jen měny v Malawi a Venezuele. Skupina zemí G-7 by podle Grosse mohla další oslabování japonské měny zkritizovat a odradit Abeho vládu od přílišného tlačení na pilu.
I extrémně oslabená měna může být pro ekonomiku velkým rizikem. Pomáhá sice exportérům, ale na druhou stranu prodražuje účet za dovezené energetické suroviny, na nichž je Japonsko extrémně závislé. „Pamatuji si, jak v letech 1998, 1999 kurz vystoupal na 150. Byl jsem tehdy ve vládě a byl jsem strachy bez sebe,“ vzpomínal nedávno na své působení na ministerstvu financí Eisuke Sakakibara.
„Co se inflačního cíle 2 % týče, to se nepodaří. Deflace je strukturální. I v době mezi roky 2002 a 2007, kdy se Japonsko nacházelo na růstové trajektorii, ceny klesaly. Zbavit se deflace bude nesmírně obtížné,“ prohlásil ekonom, kterému se v zemi přezdívá „pan Jen“. Na konci 90. let se totiž Sakakibara proslavil pokusy ovlivnit kurz japonské měny skrze slovní i měnové intervence.
Skepticky se ke snaze BOJ i dalších centrálních bank provozujících v různých formách kvantitativní uvolňování vyjádřil Mohamed El-Erian, podle něhož trhy nezvládají zpracovat tak drastické zásahy. „Tohle je nejvíce experimentální forma centrálního bankovnictví, kterou jsme zatím viděli. Jdou stále dál, používají nedokonalé nástroje a efekt neodpovídá očekávání,“ sdělil El-Erian v rozhovoru pro CNBC.
Místo aby si vzaly oddechový čas a vyhodnotily příčinu neúspěchu, pumpují centrální banky do ekonomiky větší a větší množství peněž, aniž by věděly, jak to dopadne. „Podaří se jim přenést se od asistovaného růstu k reálnému, nebo to skončí slzami? To je podle mne velká neznámá a trh si neuvědomuje radikálně odlišné následky těchto variant,“ myslí si El-Erian.
(Zdroje: CNBC, Bloomberg, Reuters)