Aniž by tomu byla věnována větší pozornost, ve Spojených státech začal nedávno dosud jen málo vyzkoušený ekonomický experiment obrovského rozsahu. A zdá se, že letošní rok bude tím, kdy se dozvíme jeho výsledky. Experiment se týká následující otázky: Jak moc může pomoci monetární politika v situaci, kdy se ekonomika nachází v hlubokém útlumu a vláda ji ještě zhoršuje snižováním svých výdajů?
Krize roku 2008 poslala ekonomiku Spojených států do neprobádaných vod. Snižování sazeb k nule nevytvořilo dostatečný pozitivní impulz. Podle ekonomů jako Paul Krugman či Mike Konczal je monetární politika touto situací oslabena a na její místo musí nastoupit vláda tím, že zvýší svůj dluh a výdaje. Poukazují na fakt, že v prvním čtvrtletí roku 2013 dosáhl růst jen 2,5 % a Fedu se ani za pomoci QE nepodařilo přesvědčit trhy, že zvýší inflaci na nezvykle vysoké úrovně. Například projekce od Macroeconomic Advisors ale hovořily o tom, že růstu ve výši 2,5 % bude dosaženo jen tehdy, pokud nebude fiskální politika utažena. K tomu se přidávají dobré zprávy z trhu práce. Fandové monetární politiky, jako je Matt Yglesias, Ryan Avent, David Beckworth a Scott Sumner, tak tvrdí, že snaha Fedu byla ve skutečnosti úspěšná.
V tuto chvíli se skutečně zdá, že tým monetární politiky by podle prvních mohl zvítězit. Lepší obrázek ale nedostaneme dříve než ve druhé polovině roku. Je ale možné, že monetární politika skutečně tvoří základ růstu, který díky ní neklesá pod určitou hranici. A pokud by se ambice Fedu zvýšily, mohly by být úspěchy větší.
Co se stane, jestliže bude pokračovat QE3, fiskální politika bude dále utažená a růst se bude pohybovat kolem 2,5 %? Beckworth a Sumner tvrdí, že pokud může být fiskální brzda eliminována monetární politikou, není důvod snižování výdajů zdržovat. Federální rozpočet se dostal do velkých schodků zejména kvůli krizi roku 2008. Pro jeho vyrovnání je nejdůležitější růst, a ten by měla zajistit právě monetární politika. Zároveň je ale třeba, aby byla provedena reforma uvnitř Fedu. Jeho zástupci by měli cítit větší zodpovědnost k pracujícím Američanům. Změnit by se tak měl způsob, jak je jeho vedení dosazováno do funkce. Podobně by měl změn doznat jeho mandát. Fed si nyní stanoví své cíle ohledně nezaměstnanosti a inflace sám. Proces jejich tvorby je tak nejasný, že podkopává důvěryhodnost celé monetární stimulace. Mělo by tedy dojít k tomu, že cíle a povinnost Fedu jich dosáhnout budou uzákoněny.
(Zdroj: Jeff Spross, Thinkprogress)