V časech snižujících se zbrojních výdajů a rostoucích nákladů na výzkum má evropský zbrojní průmysl jen dvě možnosti: konsolidaci, či postupný zánik. Nadkapacity, které zbrojovky trápí už od konce studené války a které jen částečně kompenzuje export, působí obzvlášť palčivě v segmentu stíhacích letounů a bojových plavidel.
Náznakem nastupujícího trendu, kdy si každý větší evropský stát už nebude moci dovolit vývoj vlastního tanku, stíhačky či bezpilotního letounu, byl loňský pokus o sloučení (40,77 EUR, 0,20%) a (3,87 GBP, -0,15%) , dvou největších evropských zbrojovek. Fakt, že velká fúze ztroskotala kvůli politikům, potřebu racionalizace a efektivnějšího sdílení nákladů na obranu nijak nezmenšuje. Problém nadkapacit bude Evropu trápit s rostoucí naléhavostí.
Zatímco v roce 2001 na Spojené státy připadalo 63 % vojenských výdajů v rámci NATO, dnes se jejich podíl vyšplhal téměř na 75 %. Z 28 členů Severoatlantické aliance plní neformální výdajový cíl 2 % HDP pouze Spojené státy, Velká Británie a Řecko. Francie na obranu v současnosti utrácí 1,56 % HDP a podle čerstvě představené vojenské koncepce by tento podíl měl v budoucnosti dál klesat.
Jenže zbrojovky musí z něčeho žít. se snaží přeorientovávat víc na výrobu pro civilní účely, zbytek výpadku výdajů mateřských vlád musí pokrýt růst exportu. Některým zemím se to vcelku daří, jak to dokládá růst vývozu německých zbraní na Blízký východ. Hodnota německého zbrojního vývozu do šesti zemí sdružených v Radě pro spolupráci arabských států v loňském roce dosáhla 1,42 mld. EUR. O rok dříve to bylo jen 570 mil. EUR. Ne na všechny se ale v drsné konkurenci amerických, ruských a čínských dodavatelů dostane.
Prozatím se v Evropě drží devět velkých zbrojovek působících v letectví, loďařství a pozemních systémech a dalších 10 větších společností zaměřených na obrannou elektroniku. Ve Spojených státech, jejichž obranný rozpočet je vyšší než kombinované zbrojní výdaje Evropy, naproti tomu existuje pouze pět významnějších dodavatelů zbrojních systémů.
„Nakonec se konsolidace v Evropě nějakým způsobem bude muset odehrát,“ tvrdí Hakan Bushke, výkonný ředitel švédského Saabu, který vyrábí stíhačky Gripen. Přebytečné kapacity podle něj dosahují takových úrovní, že jejich další udržování není reálné. „Když jdu se svým produktem do Asie, nepotkávám jen Evropany, ale i Američany, Číňany a Rusy. Takže pokud si v Evropě neuděláme pořádek, budeme jen destinací pro turisty,“ varuje Bushke.
Přituhující konkurence byla patrná na právě skončené letecké show v Paříži, kde Saab představil nejnovější verzi Gripenu, kterou nabízí i české vládě. Ruská skupina Suchoj zase zahraniční veřejnosti poprvé předvedla stíhačku Su-35, jež si pro své manévrovací schopnosti vysloužila přezdívku UFO. Saab i konkurenční konsorcium Eurofighter, do něhož patří BAE, a italská Finmeccanica, prohrály v obřím stíhačkovém tendru v Indii. Zakázku získal francouzský (92,8 EUR, -0,04%) se svým letounem Rafale.
Analytici poukazují na to, že širší slučování zbrojovek v Evropě není možné bez posvěcení vlád, což se zatím jeví obtížně dosažitelné. Jednotlivé národní státy si stále chrání své výrobce. Typickým příkladem bylo německé veto fúze BAE-EADS.
Berlín si chce zachovat solidní průmyslovou základnu a myslí si, že ji může zaplatit s pomocí nepřímých dotací (nákupů vybavení) a také exportního zaměření, tvrdí Christian Mölling z německého Institutu pro mezinárodní a bezpečnostní vztahy.
V Evropě přetrvává názor, že Německo se společnými iniciativami v obranném sektoru souhlasí jen naoko. Potvrzuje to čistě německý program fregaty F125, kterou vyrábí trio (14,65 EUR, 0,38%) Marine Systems, Blohm + Voss Naval a Fr. Lürssen Werft. Francie zase tlačí na sloučení státních loděnic DCNS se zbrojovkou (36,4 EUR, 1,10%), mezi jejíž akcionáře patří francouzská vláda i . Náznakem pokroku je program společného vývoje evropských bezpilotních letounů nEUROn, jehož se pod vedením Dassaultu účastí šest zemí.
Dlouhodobým důsledkem rozdrobenosti a spoléhání se na export mimo Evropu však bude zaostávání za špičkami v oboru – v případě bezpilotních dronů se jedná o několik let – a nutnost zakázky kompenzovat offsetovými nákupy v cílových zemích. Tyto praktiky však rozbíjí tradiční cyklus vývoje produktu, kdy zisky z exportu lze investovat do výzkumu a vývoje. „Možná se staneme čistými dovozci, a ne vývozci zbrojního hardwaru,“ tvrdí Mölling.
(Zdroje: WSJ, RT, RIA Novosti, NYT, Jane's Defense)