Je možné snížit chudobu tím, že chudým prostě dáme peníze? Může se zdát, že o tom nemá cenu diskutovat, toto téma je ale předmětem intenzivního výzkumu. Řekněme, že dáme někomu v rozvíjející se zemi 100 dolarů, a to bez jakýchkoliv podmínek. Dojde k jednorázovému růstu spotřeby? Nebo to zvýší dlouhodobé investice a následně i životní standard?
V rámci jednoho výzkumného projektu nabídla vláda v Ugandě mladým domácnostem, aby utvořily skupinu a zažádaly si o udělení částky peněz ve výši průměrného ročního příjmu. Vše bez jakýchkoli podmínek, co se týče útraty peněz. Cílem měla být podpora přesunu lidí ze zemědělství a krátkodobých zaměstnání k výrobě a službám. Ukázalo se, že získání těchto peněz mělo velký efekt. Zvyšovalo pravděpodobnost dalšího vzdělávání a celkové nabídky práce na trhu. Příjmy domácností se zvýšily během dvou až čtyř let, projevilo se to zejména na příjmech žen. Ty, které peníze získaly, měly za čtyři roky v průměru o 84 % vyšší příjmy než ty, které je nezískaly. Podle odhadů dosáhla anualizovaná návratnost této „investice“ vysokých 40 %.
Na zmíněném projektu se podílel i Christopher Blattman z Columbia University. Podle jeho názoru mohou takto přímo darované peníze pomáhat, stále ale nejsme schopni říci, zda ve většině, či dokonce ve všech případech. „Mezi mladými se vždy najde někdo, kdo je líný. Většina ale byla poctivá a chtěla pracovat. Měla základní vzdělání a co je klíčové – žila ve stabilní zemi, která roste,“ uvedl Blattman k projektu. Takoví lidé potřebují překonat překážku ve formě nedostatku peněz. Významnou roli podle něho hraje i „sociální tlak a závazky“. Lidé totiž cítí závazky vůči společnosti, což se projevilo i na popsaném projektu. Všichni totiž věděli, kdo peníze dostal, a to se mohlo projevit i na tom, jak bylo s penězi naloženo.
„V zemích s rozvinutým finančním systémem může dojít k tomu, že úroková sazba je 20 %, pokud je ale návratnost investice 40 %, lidé úvěr dostanou. V chudých zemích se tak nestane, protože celkové náklady jsou příliš vysoké. Sazby u mikroúvěrů se musí snížit z úrovně 100 – 200 % na 20 %. Když budou levnější úvěry, nebude nutné rozdávat peníze. Zabere to ale dlouhý čas, celá desetiletí. A do té doby je rozdávání peněz dobrým krokem,“ míní vědec.
V současné době probíhá test ve vesnicích na severu Ugandy. V každé z nich dostalo 15 nejchudších žen hotovost. V těchto odlehlých oblastech jsou velmi drahé „dovozy“. Těmi je zde ale vše, co není vyráběno přímo ve vesnicích. Většina žen, které dostaly peníze, se stala drobnými obchodnicemi. Ve vesnici, kde žilo nějakých 100 lidí, tak byly dříve tři nebo čtyři bohatší rodiny, které těžily z toho, že si mohou diktovat monopolní ceny. Rozdávání peněz jim ale zvýšilo konkurenci. Výsledkem byl znatelný pokles cen dováženého zboží a růst kupní síly celé vesnice. Ženám se zvýšil příjem, nákladem je to, že příjmy malé skupiny bohatších lidí klesly.
(Zdroj: NYTimes)