Spojené státy a Evropská unie vstoupily do nového kola obchodních rozhovorů, které je příslibem dalšího prohloubení pevného hospodářského vztahu obou stran. Rozhovory by ale neměly posloužit k oslabení amerických reforem finančnictví, které právě zapouštějí kořeny.
Komisař EU pro vnitřní trh a služby Michel Barnier objíždí USA a hledá podporu pro začlenění finančních služeb do rozhovorů o navrženém Transatlantickém obchodním a investičním partnerství. Finanční průmysl zároveň rozhovory prosazuje jako cestu ke zvrácení otravných – a nesmírně účinných – pravidel, která jsou v USA zaváděna podle Doddova-Frankova zákona.
Během obchodních rozhovorů by mohlo dojít k ohrožení přísných nových pravidel pro deriváty, kapitálové požadavky, finanční strukturu, ochranu investorů a spotřebitelů a tak dále, přičemž Kongres USA by mohl pouze schválit či neschválit finální dohodu obsahující širokou škálu témat. Jiní komentátoři rozhovory považují za nové fórum pro spolupráci a doufají, že obchodní jednání zlepší koordinaci finančních regulátorů.
USA by měly projevit moudrost a tento náhled odmítnout.
Teď není správná chvíle tvrdě vybojované americké finanční reformy vystavit riziku. Na stínové bankovnictví začíná dopadat světlo, v účinnost vstupují nové předpisy regulující deriváty, kapitálové požadavky se brzy zvýší, strukturální reformy a úřad k řešení krizí snižují subvence a investoři a spotřebitelé jsou lépe chráněni.
Finanční průmysl proti této nové legislativě svedl bitvu. Lobboval v regulačních orgánech a v kongresu za odročení či oslabení uzákoněných reforem, naléhal na kongres, aby zablokoval jmenování klíčových kandidátů a odepřel podstatné financování, a zahájil agresivní soudní pře s cílem zmařit realizaci důležitých předpisů. Dát finančnímu průmyslu příležitost znovu se do věci zakousnout je to poslední, co USA (a EU) potřebují. A právě k tomu by vedly obchodní rozhovory – a následné hlasování v kongresu.
Jistěže, nad některými prvky reformy panují mezi USA a Evropou ostré neshody. Ještě minulý měsíc byla Komise USA pro burzy a cenné papíry ve sporu s Barnierem ohledně územního dosahu amerických pravidel pro deriváty. Obdobně americkou centrální bankou navržené kapitálové a holdingové požadavky pro zahraniční firmy působící v USA – lepší než národní přístup a po mém soudu rozumné – hluboce rozlítily Evropskou komisi. USA zase znepokojuje povolování národního přístupu k evropským předpisům, jimiž se řídí deriváty, jakož i pravidla týkající se manažerů hedžových fondů.
Existuje přitom řada jiných fór, kde lze řešit neshody mezi americkými a evropský regulátory, včetně bilaterálního procesu, který vyvrcholil nedávnou dohodou mezi USA a Evropou o rámci pro regulaci derivátů. Na globální úrovni finanční reformy podněcuje skupina G20, dohodu mezi regulátory prosazuje Rada pro finanční stabilitu a oborově relevantní reformy probírají odborné týmy Basilejského výboru pro bankovní dohled, Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry a Mezinárodního sdružení orgánů dohledu v pojišťovnictví.
Poslední, co potřebujeme, je další proces, zejména proces nezaměřený na to, jak zabránit dalšímu finančnímu zhroucení podobnému tomu, z něhož se USA i Evropa dosud snaží vzpamatovat. Obchodní rozhovory by posloužily jen jako jednosměrný nástroj k otupení reforem, ne k jejich rozvinutí.
Globálně je zajisté potřeba odvést ještě hodně práce. Co se týče řešení situace v otřesených bankách, USA zavedly solidní rámec, ale nadále pracují na tom, jak zajistit věrohodnost postupu zeštíhlování významné finanční firmy. V Evropě sice existuje shoda, že orgán pro řešení krizí ve finančních institucích je potřebný, ale k jeho fungování v kontextu právních a politických rámců členských států EU je zapotřebí udělat ještě mnohem víc.
Nad deriváty dnes panuje všeobecná shoda, jak přistupovat k obchodování, zúčtování a transparentnosti, ale u kapitálových požadavků, maržových požadavků, dohledu nad zúčtovacími bankami a dalších oblastí zůstává ještě hodně práce. Formují se kapitálová a likviditní pravidla, ale finální dohoda je stále spíše na obzoru než na dosah ruky.
Jsem rozhodně pro silnější, usilovnější snahu o dosažení globální shody nad stěžejními reformami. Ostatně právě taková shoda je nutná, abychom snížili pravděpodobnost výskytu další zničující globální finanční krize. Neexistuje ale důvod, proč o dosažení tohoto cíle usilovat prostřednictvím obchodních rozhovorů, které by reformní síly nejspíš nevzpružily, nýbrž oslabily.
Michael S. Barr je profesorem práv na právnické fakultě Michiganské univerzity a badatelem Brookingsova institutu a Centra pro americký pokrok. V letech 2009-2010 působil jako náměstek amerického ministra financí pro finanční ústavy a byl klíčovým tvůrcem Doddova-Frankova zákona o reformě Wall Street a ochraně spotřebitele.
Copyright: Project Syndicate, 2013.