Britská vláda pouští čínské koncerny do své jaderné energetiky. Ze začátku budou sice moci hrát pouze roli investorů s menšinovými podíly, postupně se ale budou moci vypracovat na většinové vlastníky a dodavatele designu reaktorů.
Ojedinělou nabídku, v jejímž rámci západní vláda nabízí Číňanům přístup k projektům strategického významu, ohlásil britský ministr financí George Osborne, který dokončil pětidenní návštěvu nastupující asijské velmoci. Osborne se také snažil zlepšit bilaterální vztahy, které značně utrpěly minulý rok na jaře, kdy se britský premiér David Cameron sešel s tibetským duchovním vůdcem Dalajlamou, což na Peking vždy zapůsobí jako červený hadr na býka.
V rámci usmiřující dohody britská vláda dále čínským bankám umožní širší prostor pro uplatnění v londýnské City a zmírní požadavky při udělování víz čínským návštěvníkům. Britští investoři dostanou na oplátku možnost uložit na přísně hlídaném čínském kapitálovém trhu 80 mld. jüanů (kolem 13 mld. USD). Cameronův kabinet se tak do ekonomiky, která se letos těsně vyhnula třetí recesi, snaží přilákat velké investice v infrastruktuře a jiných oblastech.
Vlajkovým projektem tohoto úsilí má být čínská účast ve výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point za 14 mld. GBP, kterou bude stavět francouzská společnost EDF. Podle zdrojů deníku Wall Street Journal by státní koncern China General Nuclear Power Group (CGN) mohl v projektu získat 30-40% podíl.
EDF, která s britskou vládou stále jedná o cenových garancích na vyráběnou elektřinu, plánuje v projektu Hinkley Point C postavit dva velkokapacitní reaktory generace 3+ typu EPR dodávané společností Areva, z nichž každý má výkon 1600 megawattů. Arevě má v projektu připadnout 10% podíl. Hinkley Point C má být jednou z největších elektráren v Británii, schopnou zásobovat elektřinou pět milionů domácností. Reaktory přidají první novou jadernou kapacitu v zemi od roku 1995. Londýn chce s pomocí nových reaktorů nahradit stárnoucí jaderné kapacity, jejichž životnost se blíží ke konci, a také snížit emise oxidu uhličitého.
Zatím není jasné, jakou roli budou Číňané při stavbě a provozu elektrárny hrát. Podle jednoho zdroje budou fungovat hlavně jako finanční investoři, nikoli jako subdodavatelé a přímí účastníci stavby. Britští představitelé nicméně připustili, že Číňané se budou pokoušet získat pro své reaktory licenci u přísného britského regulátora, což může trvat několik let.
Účast v Evropě málo známých čínských korporací v britském jaderném programu zpočátku vyvolávala obavy. Ty se projevily například loni, kdy se Číňané pokoušeli získat podíl v podniku Horizon, který disponuje povolením k výstavbě čtyř jaderných bloků v Anglesey a Gloucesteshire. Londýn trval na tom, že čínské firmy mohou v Horizonu získat jen minoritní část. Nakonec podnik získala japonská Hitachi.
Přítomnost ve Velké Británii, která se jako jedná z mála velkých rozvinutých ekonomik po letech útlumu pouští do stavby nových reaktorů, je pro čínské jaderné podniky velkým příslibem budoucí expanze. Tu se Peking stále více snaží nasměrovat exportním směrem. V létě si Číňané zajistili kontrakt na dodávku dvou rektorů do Pákistánu a předtím se pokoušeli prorazit v Jihoafrické republice a Turecku.
Čínské společnosti už pronikají do elektrárenského sektoru řady rozvinutých ekonomik. Státní podnik China Three Gorges Group zvítězil v soutěži o 21% balík v portugalském elektrárenském koncernu . Společnost State Grid, která spravuje mamutí čínskou rozvodovou síť, se stala významným investorem do elektrárenských aktiv v Austrálii. V jaderném odvětví západních zemí zatím ale čínské společnosti takový úspěch nezaznamenaly. Například Francie, která si svůj jaderný průmysl bedlivě hlídá, by něco takového jako Británie dovolila jen stěží.
V Británii mělo být původně postaveno nejméně osm nových reaktorů. Tyto plány ale narazily na neochotu energetických společností jít do příliš velkého rizika. Z projektu Horizon se stáhly německé energetiky a E.On, jejichž mateřská vláda po katastrofě ve Fukušimě vůči jádru zaujala kategoricky negativní postoj. Opatrná je v kalkulacích i EDF, a proto po Londýnu požaduje garance cen elektřiny, kterou bude v Hinkley vyrábět. Podle posledních informací se nyní jedná o úzkém pásmu mezi 90 a 93 librami za megawatthodinu, což je sice stále mírně nad stávajícími britskými cenami silové elektřiny, ale výrazně níž než Francouzi původně požadovaných 150 liber. Dohoda by mohla být oznámena po víkendu.
Čínské investice do britské energetiky a infrastruktury jsou všeobecně na vzestupu. Loni čínský fond státního bohatství CIC získal podíl v londýnských vodárnách a letišti Heathrow, petrochemický gigant Sinopec koupil 49% balík v severomořských ropných vrtech společnosti Talisman. Další ropné plošiny v britských vodách získala čínská CNOOC přes akvizici kanadského těžaře Nexen. Britský premiér David Cameron nedávno čínské investory vyzval, aby „přijeli do Londýna a utratili peníze.“ Od roku 2005 z Číny do Velké Británie přitekly investice za 17,8 mld. USD, čímž se z ostrovní ekonomiky stal největší příjemce čínských zahraničních investic v Evropě.
V Británii se krom CGN po reaktorech poohlíží State Nuclear Power Technology Corporation (SNPTC), která navázala strategické partnerství s americko-japonským Westinghousem. Číňané projevili zájem o projekt konsorcia NuGen v Sellafieldu, v němž EDF a španělská Iberdrola snižují účast. O podíl v NuGen prý má zájem Westinghouse, Areva či kanadská Candu. O vstup na britský trh má zájem i ruská státní korporace Rosatom.
(Zdroje: WSJ, The Telegraph, FT, Bloomberg)