Čínský jaderný průmysl je na koni. Ani ne před týdnem získal od Londýna oficiální posvěcení své přítomnosti ve Velké Británii a může se perspektivně těšit na výstavbu reaktorů vlastního designu v rozvinuté ekonomice EU s energetickým sektorem s velkým potenciálem. Krom toho se také čínští jaderní inženýři úspěšně prosazují v rozvíjejících se zemích. Pákistán si od nich nechá postavit dva reaktory za 9,1 mld. USD. Výnosný obchod mezi dlouholetými spojenci vzbuzuje obavy Washingtonu a dalších zemí.
Pro Pákistán má jaderný pakt s Čínou jasný význam: kompenzovat podobnou dohodu mezi Indií a Spojenými státy, kterou uzavřel bývalý americký prezident G. W. Bush. Podle Islámábádu Američané Indům neférově poskytli strategickou výhodu tím, že jim umožnili nakupovat jaderné palivo ze zahraničí, a ponechat si tak vlastní cenné zásoby pro zbrojní účely. Indie i Pákistán, mezi nimiž v uplynulých 70 letech vypukly čtyři válečné konflikty, disponují jadernými zbraněmi.
Spojené státy a další země jsou čínsko-pákistánským paktem znepokojeny. Nejde jen o to, že pákistánský jaderný arzenál by se mohl octnout v rukou stále odvážnějších radikálních islamistů, kteří předvedli, že dokážou zaútočit i proti nejpřísněji střeženým vojenským objektům. Obavy panují i kvůli čínské ochotě obcházet pravidla obchodu s jadernými technologiemi zakotvená ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), kterou Pákistán (i Indie) odmítá podepsat.
O významu dohody mezi Islámábádem a Pekingem napovídá fakt, že byla podepsána ve vší tichosti už začátkem července a pákistánští představitelé se o ní veřejně nezmínili. Existenci dokumentu, který prý zahrnuje stavbu dvou reaktorů na výrobu elektřiny, deníku Wall Street Journal potvrdil vysoce postavený pákistánský zdroj. „Bojím se, že špinavé ruce nám to začnou kazit,“ zdůvodnil zdroj důvěrnou povahu dohody. Čínští představitelé záležitost odmítli komentovat.
V případě dodávaných reaktorů by se mělo jednat o pokročilý design (pravděpodobně III. generace) o výkonu 1000 MW. Elektrárna, která má vyrůst poblíž hlavního přístavu Karáčí, by měla výrazně přispět k uspokojení potřeb země trpící zoufalým nedostatkem výrobních kapacit v elektroenergetice. „Každý to dnes má. Taky na to máme právo. Musíme se soustředit na přidávání levných zdrojů energie,“ tvrdí nejmenovaný pákistánský představitel.
První reaktor by měl být dokončen během 70 až 80 měsíců, druhý o deset měsíců později. Bloky budou umístěny poblíž již existujícího reaktoru u mořského pobřeží. Čínská strana projekt zafinancuje z 82 % skrze údajně velmi výhodný úvěr.
Čínu s Pákistánem pojí velmi těšně vazby ve vojenské oblasti, podporované spory obou zemí s Indií. Čínští vědci a konstruktéři pomohli v 80. a 90. letech minulého století Pákistáncům k jaderné bombě.
Čína je členem klíčového spolku Nuclear Suppliers Group (NSG), která reguluje obchod s civilní jadernou technologií s ohledem na cíle smlouvy NPT. Peking tvrdí, že spolupráce s Pákistánem začala před rokem 2004, kdy se k NSG připojil, a proto se na tyto obchodní dohody pravidla NSG nevztahují. Představitelé ostatních členů NSG ale mají vůči neomezenému proudu citlivých technologií a materiálu z Číny do Pákistánu výhrady, které se prý projednávaly na plenárních zasedáních jaderného spolku.
Pákistán slíbil, že všechny jeho jaderné elektrárny budou moci navštívit inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii. V minulosti Čína Pákistánu dodala dva reaktory o výkonu 300 MW, které již byly dokončeny; další dva jsou ve výstavbě. Nyní k nim přibydou další dva bloky o výkonu 1000 MW.
Chudý Pákistán trpí akutním nedostatkem elektrické energie. Zemi chybí kapacita 5000 MW. Výpadky místy trvají 10-12 hodin denně. Řešení energetické krize je pro vládu prioritním úkolem. Analytici tvrdí, že design dodávaných reaktorů není otestovaný a že výsledná cena neznamená žádnou velkou slevu. Islámábád na zakázku tendr nevypisoval.
V rámci indicko-americké dohody o spolupráci v civilní jaderné energetice z roku 2005 Indie získala výjimku z pravidel NSG a právo nakupovat americké technologie. K očekávanému šíření amerických reaktorů v Indii však kvůli právním komplikacím (zejména v oblasti odpovědnosti za škodu) nedošlo. Pákistán nicméně trvá na tom, že dohoda Indii nespravedlivě pomohla, jelikož jí umožňuje přesměrovat větší část svého uranu do zbrojní výroby.
(Zdroje: WSJ, Reuters, The Economist)