Tak včera chodili čerti s Mikulášem (nebo obráceně). Nestihl jsem je, z hlediska vystrašení mi to ale více než nahradilo asi tak deset minut „diskusního“ pořadu M. Jílkové. Je to jeden z těch pořadů, po kterých vážně přemýšlíte o tom, zda je vůbec možné se o některých problémech v podobném formátu smysluplně bavit. Já jsem dospěl k názoru, že to nejde, včera jsem se jen utvrdil. Tématem přitom tentokrát nebylo nic menšího než intervence ČNB, ale během oněch deseti minut byl divák pobaven (v lepším případě) inflací ve výši 54 %, naším vykořisťováním ze strany Západu, prodejem 50 tun zlata, porušením ústavy a dalšími s intervencemi úzce souvisejícími tématy.
Oscar Wilde řekl velkou moudrost: „Pokud chcete lidem říci pravdu, musíte je rozesmát, jinak vás zabijou“. Takže předtím, než se dostanu k pointě dnešního sloupku, rád bych napsal následující:
Albert Einstein umře a u nebeské brány se setká s třemi dalšími adepty na vstup do nebe. Po chvilce ticha se Einstein zeptá prvního z nich, jaké má IQ. Dozví se, že 140 a že jeho nový souputník se chce v nebi dokonce věnovat rozvoji teoretické fyziky. Einstein má radost, obrátí se na druhého a ptá se, jaké je jeho IQ. Dozví se, že 160 a že tento kolega by dál rád rozvíjel experimentální i aplikovanou jadernou fyziku. Einstein je velmi potěšen tím, v jaké bude společnosti, a chvíli s oběma nenásilně konverzuje. Pak se obrátí na třetího se stejnou otázkou. Odpověď zní: „Moje IQ je 70“. Einstein chvíli rozpačitě mlčí a pak se zeptá: „Hm, tak jak podle vás skončí měnové intervence?“.
A ještě jeden, tentokrát bez úprav: Chemik, fyzik a ekonom se vydají na několikadenní výlet do přírody. První den dojdou ke statku a požádají, zda by nemohli přespat. Domácí jim nabídne pokoj, který má ale jen dvě postele, třetí z nich musí do stodoly. Chemik se nabídne, že půjde. Za chvíli ale klepe na dveře pokoje. „Víte, já jsem hinduista. Ve stodole je kráva a já nemůže spát vedle posvátného zvířete. Mohli bychom se vyměnit?“. Fyzik se hned nabídne, že tedy do stodoly půjde on. Ale za chvíli se také vrací: „Já jsem žid a v té stodole je i prase. Nemůže spát vedle nečistého zvířete“. Ekonom hned vstane a řekne, že to není problém, že je bez vyznání a do stodoly tedy půjde on. Za chvíli se ale opět ozve naléhavé klepání na dveře a po otevření za nimi stojí kráva a prase.
A krátká modifikace jedné klasiky: Jaký je rozdíl mezi přejetým prasetem a přejetým ekonomem? Před prasetem je brzdná dráha.
Doufám, že vás to alespoň trochu rozveselilo. Můžu pak přikročit k jádru věci. Ekonomie má řadu vad, stejně jako ekonomové (ale umějí si zase ze sebe udělat srandu). Ekonomie je přes všechny výhrady skutečná věda, většina jejích teorií není výmyslem šílených akademiků, ale produktem logických úvah. Smůlu má v tom, že se snaží postihnout chování obrovského množství proměnných a stačí jednu ubrat, či přidat, a závěry budou úplně rozdílné. Tyto proměnné jsou navíc většinou psychologicko – sociální povahy. Zkusme se tak smířit s tím, že některé ekonomické problémy prostě nejdou laikovi (který může být superodborníkem na něco jiného) vysvětlit během pěti minut. Natož aby o nich šlo „rychlodiskutovat“ v televizi, či rádiu. Těžko říci, proč nikdo nechce třeba po lékařích, aby během pár minut vysvětlovali složité operace, ale u ekonomů se to považuje za samozřejmost. Možná je to ale i proto, že žádný z lékařů nepředstírá, že to dovede. Já hlavně stále doufám, že mé zdejší příspěvky trochu pomohou k tomu, aby se vše posunulo k většímu porozumění.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.