Na trhu můžeme najít řadu příkladů asymetrické selekce informací. Jedním z nejzářivějších jsou příběhy o tom, jak ten či onen investor, či spekulant, díky svým téměř nadpřirozeným schopnostem, či strategiím vydělal částku s hodně nulami a nenulovou číslicí na počátku. Je jasné, že těmto příběhům naprosto chybí protipól ve formě knih a úvah typu „Jak jsem plánovaně prodělal vše, co jsem měl a ještě jsem si na to půjčil“, „Konzistencí ke ztrátám“, „Strategie, která nikdy nefungovala“ a podobně. Nechci zlehčovat úspěchy vítězů, ani brát někomu nadšení, jen bych rád poukázal na to, že tu jsou také příběhy poražených. Ovšem nezveřejňované.
Z uvedeného je patrné, že literatura investorských vítězů není zrovna mým šálkem čaje – prodělám si radši vlastním způsobem. Výjimkou může být investiční příběh jednoho z nejlepších ekonomů všech dob, tedy Johna Maynarda Keynese. Ten bývá někdy označován i za hvězdného investora. Studie „Keynes the Market Investor: A Quantitative Analysis“ (David Chambers, Elroy Dimson, Justin Foo), jejíž autoři se skutečně prohrabali stohy dat, ale poskytuje vyrovnanější obrázek. Tvrdí zhruba následující:
Ve 20. letech byly Keynesovy úspěchy dosažené jeho „top – down“ přístupem zklamáním a Keynes se nemohl pochlubit schopností dobře časovat trh. Od počátku 30. let se ale jeho investování zlepšovalo. Stával se z něj investor, který si vybírá jednotlivé akcie. Tedy investor, který se „výrazně odchyluje od celého trhu, jeho pozice jsou velmi rizikové a který se rozhoduje i podle velikosti společností a jejich hodnotového profilu“.
Ohledně neúspěšných pokusů o časování trhu sám ekonom napsal: „Nebyli jsme schopni využít pohybu trhu nákupem a prodejem akcií během různých fází cyklu“. A dodal, že na správně načasované nákupy během rostoucí fáze trhu a prodeje během klesající fáze je třeba „fenomenálních dovedností“. V srpnu 1934 Keynes v dopise řediteli Provincial Insurance píše: „S postupem času jsem stále více přesvědčen, že správnou investiční strategií je vložit poměrně velké částky do firem, o kterých něco víme a do managementu, kterému věříme“.
Podle zmíněné studie byl Keynes velmi aktivním až agresivním investorem, vybíral malé a středně velké společnosti, rotoval mezi tituly s vysokými dividendovými výnosy a tituly s výnosy nízkými. Například investici do Union Corporation, která měla doly v Jižní Africe, vysvětloval tak, že jde o „hodnotovou investici“ a firma má velmi kvalitní management. U společnosti Austin Motors sledoval nejen ziskový a dividendový výnos, ale i ukazatele jako tržní kapitalizace na vyrobenou jednotku (podotýkám, že to může být v rámci porovnávání firem zavádějící postup zejména pokud jsou jinak zadluženy, či mají jiné marže).
Podle některých studií mohou být dobré investiční výsledky dosahované investory ve 30. letech z velké části vysvětleny i tím, jaké měli investoři vazby s vedeném společností. Keynes měl ale podle studie zmíněné vazby jen u 46 z 247 firem, do kterých investoval. Tato analýza také tvrdí, že se choval jako výrazný kontrarián a to u ve všech investičních horizontů. Tím bychom s ohledem na to, jak kontrariánské bylo jeho ekonomické uvažování, asi překvapeni být neměli. Jeho hlavní přínos ekonomii je právě v tom, že se nedržel trendu a obecně přijímaných názorů. A ohledně jeho investic je zajímavé i to, že prý nedbal na nějakou mimořádnou diverzifikaci, ale snažil se o vybudování větších podílů ve firmách, kterým věřil. Jeho slovy: „Investor by měl být excentrický, nekonvenční a v očích průměrných i ukvapený“.
Z uvedeného by na nás tedy měl v první řadě alespoň dýchnout nával skepse co se týče schopnosti časovat trh. Ani ekonom par excellence toho nebyl schopen a přestože jeho doménou byla makroekonomie (tedy cyklus), byl naopak úspěšný až při výběru jednotlivých akcií. V kontextu současného vývoje na trzích je pak celkové sdělení optimistické. Po dlouhé krizové a pokrizové roky byl totiž výběr jednotlivých akcií frustrujícím cvičením, které neustále drtily opakující se vlny náklonnosti a averze k riziku. Pokud někdo byl schopen časovat trh, byl během těchto let králem.
Letos se s trochou štěstí alespoň z části vrátíme do klidnějších a standardnějších investičních vod. Časování trhu (či časování averze k riziku) tak bude ztrácet na důležitosti. Opak by měl platit o starém dobrém výběru toho, kde je hodnota (bez ohledu na to, zda nějaká centrální banka nakoupí o několik dluhopisů více, či méně). Keynes by tedy dnes byl asi ve svém investičním živlu. Ale nebyl by v lehké situaci, protože akcie nijak levné nejsou.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.