Vyrostl jsem ve Velké Británii a myslel jsem si, že o tom, jak může národ znevažovat sám sebe, vím vše. V mé zemi se nestále hovořilo o tom, jak představuje pouhý stín dřívější slávy. A často s notnou dávkou sarkasmu. Pak jsem se ale přestěhoval do Spojených států a po deseti letech života v této zemi jsem pochopil, že zde je znevažování ještě o úroveň výše. Neustále tu slyšíme, že americká vláda je naprosto nefunkční, banky a pojišťovny ničí domácí poklady, mosty se hroutí, dětem se nedostává vzdělání a všechny ohrožuje 1,3 miliardy Číňanů. Nyní jsem se stal americkým občanem, ale byl jsem varován. Finanční úřad už mě bude až do mé smrti držet ve svých spárech, džihádisté mě budou okamžitě považovat za satana. V Austrálii a Kanadě je přívětivější prostředí, Evropa má lepší sociální síť, v Asii je víc příležitostí. Jak jsem mohl být tak hloupý?
Když jsem se díval na film s Tomem Hanksem „Kapitál Phillips“, můj desetiletý syn pronesl velmi trefnou poznámku: „Kdyby mě někdy unesli somálští piráti, chtěl by být občanem USA, aby mě mohli zachránit vojáci z Navy SEALs.“ Když se pak podívám na posledních deset let, byl můj život v USA spokojený. Měl jsem britské občanství, má žena a děti jsou Američané. Platil jsem zde daně, ale nemohl jsem volit. Nejdříve mi to nevadilo, změna přišla s tím, jak moc času a peněz jsem do této země investoval. Chtěl jsem víc, a to jak na straně práv, tak na straně povinností. Před čtyřiceti lety přišli rodiče mé matky do USA z Burmy. Nechali tam vše, co měli, i svou dceru, která si vzala za manžela Angličana. Začali od nuly ve Virginii. U mě byl celý proces mnohem jednodušší. Zaplatil jsem 600 dolarů, vyplnil formuláře, odevzdal otisky prstů, složit test z angličtiny a přísahu.
Když jsem získal americké občanství, dostal jsem i žlutou obálku, na které bylo napsáno „Bílý dům“. V dopise bylo napsáno: „Drahý spoluobčane. Od vzniku této země do ní přišly generace přistěhovalců plné nadějí na lepší budoucnost. Tvrdě pracovali na tom, aby tuto naději měly i jejich děti a vnoučata. To je cena i odměna za to, že jste občanem této země. Nyní jste součástí její historie a sloužíte jako vzor těm, kteří přijdou po vás.“ Američané podobné projevy umí. Jsou lékem na cynismus a ukázaly mi, že žít tu jako pouhý pozorovatel by nebylo správné. Přeji všem, kterým se zdá, že jejich občanství nemá valnou hodnotu a že jejich země pro ně nedělá dostatek, aby se mohli občanství vzdát. Ale jen proto, aby o něj mohli znovu zažádat a vidět, o jaký dar se jedná.
Autorem je Philip Delvees Broughton.
(Zdroj: WSJ)