Před deflací nyní varuje i řada těch, kteří jsou obvykle považováni za inflační jestřáby. Co je k tomu vede? Deflace znamená pokles cen, ne pouhé snížení tempa inflace, které je nazýváno dezinflací. Strach z deflace byl hlavním důvodem toho, že Fed začal s prvním programem kvantitativního uvolňování. Tento strach pramení ze tří hlavních oblastí. Zaprvé, když lidé očekávají, že ceny budou v budoucnu nižší, méně utrácejí. Pokud se domníváte, že klesne cena auta, které si chcete koupit, proč byste pár měsíců nepočkali? Klesající ceny tedy přesouvají spotřebu do budoucnosti a následný pokles poptávky má negativní dopad na ekonomiku. Vede k dalšímu poklesu cen, dalšímu omezení současných výdajů a roztáčí se deflační spirála.
Zadruhé, deflace zvyšuje reálné sazby a tím může vyvolat pokles výdajů na zboží dlouhodobé spotřeby, jako jsou automobily, vybavení domácnosti či nemovitosti. Jedná se totiž o zboží, které bývá financováno úvěrem. Rostoucí reálné sazby také zvyšují náklad dluhu firem a mají tlumící dopad na jejich investice. Tím to ale opět nekončí. Pokles poptávky a investic vede znovu k poklesu agregátní poptávky a dalšímu snižování cen. Deflace tedy odrazuje od nových půjček a zhoršuje situaci těch, kteří si půjčili v minulosti. Mohlo by se zdát, že zrcadlově s tím se zlepší situace věřitelů. Tak to ale není. Snížená spotřeba dlužníků totiž nebývá vyvážena zvýšenou spotřebou věřitelů. Mezi ně většinou patří lidé s vyššími příjmy a své dodatečné příjmy spíše spoří, než aby zvýšili své výdaje.
Třetí problém souvisí s malou flexibilitou mezd a cen. To znamená, že se nehýbou tak rychle, aby eliminovaly nesoulad mezi poptávkou a nabídkou. Malou flexibilitu směrem dolů mají zejména mzdy. Pokud tedy dochází k poklesu cen bez toho, aby odpovídajícím způsobem klesaly i mzdy, zvyšuje se reálný náklad práce a to vede k vyšší nezaměstnanosti. Ta opět znamená pokles výdajů domácností a další snižování cen. Opět jsme u deflační spirály.
Nakonec je třeba zdůraznit, že na to, aby propukly uvedené problémy, není třeba dosáhnout přímé deflace. Stačí dezinflace, tedy stav, kdy se inflace drží v kladných číslech, ale klesá. Centrální bankéři mají velkou averzi k inflaci. Zdá se, že ta je předpokladem toho, aby se nějaký ekonom do centrální banky vůbec dostal. Největší noční můrou centrálních bank je ale deflace. Příčinu najdeme v hlubokých recesích či japonské ztracené dekádě. Centrální banky nejsou ochotny znovu riskovat podobný vývoj.
Autorem je ekonom Mark Thoma.
(Zdroj: Moneywatch)