Když se hovoří o platech na Wall Street, je často slyšet, že ten, kdo platí mizerně, dostane jen cvičené opice. Co se však stane, když jako většina velkých amerických bank platíte miliony dolarů za rok? Měli byste na oplátku dostat výjimečné posílení akcií. Výzkum ale bohužel ukazuje, že odměny mnohem více souvisejí s velikostí bank než s tím, jak dobře si vedou jejich akcie. Výše odměn bankéřů se stala žhavým tématem po finanční krizi, protože banky začaly čelit tvrdší regulaci a útlumu na trzích. Tyto faktory se pak projevily na jejich nižší ziskovosti. Frederick Cannon z Keefe a Bruyette & Woods Inc. přitom tvrdí, že zatímco akcionáři velkých finančních institucí trpí, o jejich managementu se to říci nedá.
Pohled na návratnost generovanou bankami jako , J.P.Morgan či ukazuje, že tyto instituce si vedou hůře než jejich menší konkurenti. Medián návratnosti u osmi „globálně systematicky důležitých“ bank, které mohou ohrozit celou globální ekonomiku, dosáhl 38 % od konce roku 2009. Banky, které jsou systematicky významné pouze z hlediska americké ekonomiky, jako třeba U.S. Bancorp, PNC Financial Services Group či , se těšily mediánu návratnosti ve výši 100 %. Podle toho, jak vypadá valuace obou skupin finančních institucí, bude tento rozdíl přetrvávat i nadále. Porovnání platů ve vedení bank pak ukazuje známý fakt: Nejlépe jsou na tom ředitelé ve velkých bankách. Mezi lety 2010 a 2013 dosáhl medián celkových odměn v této skupině 57 milionů dolarů. To je o 22 milionů dolarů více než medián odměn u menších bank.
„Jsou tu silné důkazy, že velikost banky představuje v pokrizovém období klíčový faktor, který určuje výši odměn jejího vedení,“ tvrdí Cannon. To nemusí samo o sobě znamenat problém, protože větší banky jsou i složitější a jejich vedení náročnější. Otázkou je, zda současný systém motivuje vedení bank k tomu, aby dělalo ty správné kroky a sledovalo správnou strategii. Většina současných změn v regulaci má za cíl omezení velikosti rozvah bank a snížení jejich rizikovosti. Uvedený vztah mezi velikostí banky a odměnami jejího vedení ale ukazuje, že management má silnou motivaci k tomu, aby velikost rozvahy banky naopak zvětšoval.
Podívejme se například na . Cena jejích akcií se nachází pod odpovídající účetní hodnotou hmotných aktiv. Trh se domnívá, že jednotlivé části této banky jsou dohromady hodnotnější než současný celek. Nynější systém ale dává řediteli této banky Michaelovi Corbatovi a jeho týmu velkou motivaci k tomu, aby nic neměnil. Tou motivací jsou jejich odměny. Aktivistický investor by teoreticky mohl donutit management, aby zvažoval rozdělení banky. Ale žádná firma nemůže k takovému plánu přikročit bez toho, aby se za něj postavilo i její vedení. k uvedenému uvádí, že loni změněný systém odměn „dává více do souvislosti odměny, dosažené cíle a návratnost generovanou pro akcionáře“.
Zdroj: WSJ, MoneyBeat