Hlavní ekonom banky Natixis se tentokrát zaměřil na situaci v Japonsku, které v rámci takzvané Abenomie zkouší oživit svou ekonomiku velmi expanzivní monetární politikou. Artus tvrdí, že před rozjetím Abenomie na tom Japonsko vlastně nebylo zase tak zle. „Rovnováha“ japonské ekonomiky se totiž dala charakterizovat nízkým celkovým růstem ekonomiky, ale poměrně silným růstem příjmů na hlavu. Kurz jenu byl silný, což znamenalo, že ve srovnání s jinými zeměmi byli Japonci bohatí. Nízká cenová citlivost exportů pak znamenala, že silný kurz neměl tak velký negativní dopad na exporty.
Výčet údajných pozitiv ale uvedenými body nekončí, Artus k nim přidává i negativní inflaci, která držela nominální sazby nízko a umožňovala zemi udržovat si mimořádně vysokou míru zadlužení. Pozitivní reálné sazby pak znamenaly, že „obrovský objem dluhu byl investory financován bez větších problémů“. A přidávají se i vysoké úspory korporátního sektoru, které kompenzovaly pokles úspor domácností vyvolaný stárnutím populace.
Co přinesla Abenomie? Požadované zvýšení inflace může podle Artuse přijít pouze na základě oslabení jenu. Bude tedy třeba jeho neustálé depreciace, což ale povede ke zchudnutí Japonců relativně k jiným zemím. Vyšší inflace znamená, že se reálné sazby dostanou do záporných čísel. Následkem toho klesne motivace k investicím do japonských vládních dluhopisů a japonská centrální banka tak bude muset nakupovat více těchto cenných papírů. Výsledkem bude „nekontrolovaná monetární expanze“, protože se musí zejména zabránit tomu, aby vzrostly sazby nominální.
Artus také tvrdí, že podpora růstu přichází pouze prostřednictvím efektu bohatství. S ohledem na demografický vývoj v zemi ale tento mechanismus není příliš vítán. Navíc musí pro jeho trvání docházet k dalším a dalším nákupům vládních obligací ze strany Bank of Japan. Jde tedy o další faktor vedoucí k nekončící monetární expanzi a všem souvisejícím rizikům.
K problémům se přidává i vývoj veřejného dluhu a nutnost snížit fiskální deficity. Na trhu se projeví nižší poptávka po vládních dluhopisech odrážející negativní reálné sazby. Výsledkem tedy bude restriktivní fiskální politika a následně útlum ekonomické aktivity, uzavírá svou neradostnou prognózu Artus a ptá se: Pokud se podíváme na demografický vývoj, bylo třeba hnát se za zvýšením růstu i přesto, že to přináší řadu nerovnováh? Vývoj reálných výnosů desetiletých vládních dluhopisů v Japonsku shrnuje graf:
Zdroj: Natixis