Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Evropa nestrhne svůj pomník míru a prosperitě a v tom je záhuba

Evropa nestrhne svůj pomník míru a prosperitě a v tom je záhuba

29.8.2014 11:30
Autor: Redakce, Patria Online

Je načase nazvat eurozónu pravým jménem: Jedna z největších katastrof v ekonomické historii. Těch jsme poslední dobou viděli několik a nejde jen o Velkou recesi. Jedná se i o způsob, jak jsme se z ní postupně dostávali. Spojené státy si prošly nejpomalejším poválečným oživením. Velká Británie měla nejpomalejší oživení v celé své historii. Evropa je ale jiná. Po šesti a půl letech se nedostavilo oživení žádné.

Hrubý domácí produkt eurozóny se ještě nevrátil na úroveň roku 2007 a nevypadá to, že by se tak mělo v dohledné době stát. Zatímco ještě nebylo jasné, zda poslední recese skončila, ekonomika eurozóny se ve druhém čtvrtletí letošního roku opět zastavila. A imunní není ani Německo, protože jeho produkt mezičtvrtletně klesl o 0,2 %. Následující graf porovnává vývoj produktu relativně k předkrizovému vrcholu. Vyznačena jsou období 1929–1938 v tzv. librovém bloku, 1992–2001 v Japonsku, 1929–1938 ve zlatém bloku a v eurozóně let 2007–2014. Během sedmého roku po krizi je na tom eurozóna podobně jako zlatý blok:

2

Zdroj:Maddison Project, Eurostat

Evropská pohroma je odrazem špatné ekonomické politiky. Příliš mnoho fiskálního utahování a příliš málo fiskální stimulace ničí růst nevídaným způsobem. Evropa si tak vede hůře než Japonsko během jeho ztracené dekády a librový blok během Velké deprese. Je sice zatím lepší než zlatý blok, ale dlouho tomu tak být nemusí. Podle současného vývoje stačí na propad na poslední místo už jen jeden rok.

Proč tedy v Evropě vypadá i Velká deprese vábivě? Je to jednoduché. Je to ignorancí všeho, co jsme se naučili. Kdysi tu byly dva typy zemí: Ty, které opustily zlatý standard, a ty, které se tak chystaly učinit. To ale mohlo trvat dlouho, protože vlády měly sentimentální postoj ke zlatu. Jak ukazuje ve své studii Barry Eichengreen, pokud se zlatého standardu nakonec vzdaly, vedlo to k oživení. Jestliže ale někdo dával rovnítko mezi civilizaci a zlato a byl ochoten pro to trpět, nakonec skutečně trpěl.

Británie v roce 1931 odmítla bránit zlatý standard tím, že zvýší sazby, protože nezaměstnanost byla na 20 %. Namísto toho devalvovala a s ní tak učinily další země v librovém bloku (Švédsko, Finsko, Norsko, Dánsko, Portugalsko a Kanada). Je paradox, že slabost těchto zemí je nakonec posílila. Opuštění zlatého standardu umožnilo fiskální a monetární stimulaci, která vedla k oživení. Byli tu ale i tvrdohlavci, kteří měli hodně zlata. Příkladem je Francie, která u zlatého standardu zůstala. Schvalovala jeden utažený rozpočet za druhým, vše jako oběť na oltář ze zlata. A za to vše zaplatila vysokou ekonomickou cenu. Spirála klesajících cen, rostoucí nezaměstnanosti a ještě větších rozpočtových škrtů byla nekonečná. V roce 1936 se konečně Francie, Belgie, Polsko, Itálie, Nizozemí a Švýcarsko zlatého standardu vzdaly. A oživení se dostavilo záhy.

Euro je zlatým standardem s morální autoritou. A to je problém. Evropané si nemyslí, že euro znamená civilizaci. Věří, že civilizaci brání. Je to papírový monument na oslavu míru a prosperity, kterou ale ničí. Eurokraté, kteří zasvětili své životy stavbě tohoto monumentu, ho nikdy nestrhnou i přesto, že brání oživení. Evropa je stejně jako ve 30. letech svázána systémem pevných kurzů, ovšem na rozdíl od tehdejší doby se ho možná nikdy nevzdá. Poslední nadějí pro Evropu tak zůstává ECB. A to znamená, že pravděpodobně přijde záhuba.

Je třeba říci, že Mario Draghi udělal v rámci daných omezení, co mohl. Tato omezení ale nezmizí dost rychle na to, aby se dalo zabránit jedné či dvěma ztraceným dekádám. ECB bude pravděpodobně dál činit nutné minimum, dojde na nějaké polovičaté kvantitativní uvolňování, které skončí ve chvíli, kdy německá ekonomika začne znovu rychleji růst. Vytvořili spálenou zem a nazvali to eurozónou.

Autorem je Matt O'Brien.

Zdroj: Washington Post





Čtěte více:

Kyjev: Ruští vojáci pronikli na jihovýchod Ukrajiny
28.8.2014 11:24
Ukrajinští představitelé dnes opět obvinili Rusko, že nasazuje své voj...
Rozbřesk: Ukrajinsko-ruský konflikt zpátky na scéně
29.8.2014 9:11
Ukrajinsko-ruská krize stále nekončí a je třeba se ptát, v co se konfl...

Váš názor
  •  
    31.8.2014 21:54

    Když se devalvuje hodnota peněz roste nominálně hodnota HDP, současně s tím však klesá hodnota úspor a roste zadluženost. Pak lze celé takové oživení nazvat jen růstem zadluženosti, které si brzy nebo později vybere svou daň a to v podobě tučných úroků, které spolykají veškeré zisky které měl státní aparát k dispozici. USA sice mají oživení ale díky ohýbání statistik a výpočtů. Kdy u termínů nezaměstnanost a HDP se ohnuly výpočty tak, že čísla vypadají slibně ale realita... dluhy se znásobily a bez potravinových lísků je zhruba 50% američanů. Správný proces je nechat zkrachovat to co tvoří jen potíže a restruktualizovat to tak, aby to tvořilo hodnoty. Dejte peníze bezúročně lidem a ne těm kteří je do oběhu uvolňují na 10% úrok. To pak za X let nebude stačit žádná stimulace.
    woxow
    • Ty jsi ale ekonom - mysltel
      1.9.2014 5:31

      Podle tvé teorie je na tom tedy dnes nejlépe Rusko. Hodnota jejich HDP, díky padajícímuu rublu, posiluje každým dnem a je ted' na historickém maximu. Tobě to myslí jako analytikům Patrije a i Putinovi. Jestli to takhle bude pokračovat ještě pár týdnů tak podle tebe bude Rusko schopné si koupit celou Ameriku. Běž si nakoupit celý moskevský index. Jsi stejně chytrý jako tvůj poslanec Huml. Máte vy blbci vůbec alespon' špetku sebereflexe, nebo si myslíte že jsou lidi blbý jako vy? Je vidět že jsi pravidelným čtenářem Patrije.
      xxx
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data