Pozornost věnovaná Fedu se zaměřuje zejména na to, zda sazby zůstanou nízko „po velmi dlouhou dobu“. Klíčovou částí prohlášení ze strany FOMC je ale spíše to, že v ekonomice se stále nachází „velké množství nevyužitých zdrojů práce“. Pokud tomu tak je i přesto, že nezaměstnanost rychle klesá, pak není pravděpodobné, že by Fed v následujících letech přikročil k rychlému utažení monetární politiky. Volné zdroje práce také tlačí dolů poměr mezd k celkovým příjmům v ekonomice, což zvyšuje zisky firem. Míra využití těchto zdrojů je tak klíčová nejen z hlediska monetární politiky, ale i z hlediska amerických akcií.
Někteří prezidenti regionálních poboček Fedu se na věc dívají z jestřábí perspektivy. Například Richard Fisher z Dallas Fed tvrdí, že mzdové tlaky rostou pokaždé, když nezaměstnanost klesne pod 6,1 %. A právě na této úrovni se nyní nachází. Fisher tak doporučuje rychlé zvýšení sazeb, které by působilo preventivně na mzdovou inflaci. Centrální bankéři se o takové preventivní kroky obvykle snaží tak, aby nedovolili inflačním tlakům získat na síle. Zdá se ovšem, že podobné názory jsou v současné době ojedinělé. Většina ekonomů se domnívá, že volných zdrojů lze v ekonomice stále nalézt mnoho.
Až donedávna byla pozornost upřena na klesající míru participace, která měla indikovat, že v ekonomice se ještě nachází mnoho nevyužitých pracovních sil. Ekonom Fedu William Wascher ale nedávno zveřejnil analýzu, která tvrdí, že za klesající mírou participace stojí zejména demografický vývoj a strukturální síly. Recese tedy hraje pouze menší roli. A i když podle Waschera může oživení ekonomiky přinést mírné zvýšení participace, jde o nižší odhady, než s jakými Fed pracoval dříve. Ne všichni s tímto relativně pesimistickým pohledem souhlasí, je ovšem jasné, že centrum celé diskuse o participaci se posouvá směrem od hrdliček. Na druhou stranu se objevují úvahy o novém zdroji volné pracovní síly. Jde o pracovníky, kteří jsou nuceni pracovat pouze na zkrácenou pracovní dobu i přesto, že by rádi pracovali plný počet hodin.
V čele těchto úvah stojí ekonom Andrew Levin. Podle jeho odhadů by zvýšený počet odpracovaných hodin mohl zvýšit nabídku práce o celý procentní bod. Jan Hatzius z k tomu dodává, že volné zdroje práce, které nejsou odraženy v číslech týkajících se nezaměstnanosti, mají také dopad na mzdovou inflaci. Zmíněná kritická hranice 6,1 % nezaměstnanosti by tak nyní měla být irelevantní. A hrdličky dokonce tvrdí, že mzdová inflace může vzrůst ze současných 2 % na 4 % a stále to nezvýší inflaci tak, aby stoupla nad 2 %. Velkých preventivních kroků tak není třeba. Celkově tedy najdeme hodně argumentů podporujících názor, že plné zaměstnanosti nebude v USA dosaženo ještě dlouho.
Zdroj: Blog investora Gavyna Daviese