Není zrovna tajemstvím, že aktuální valuace akciových trhů v USA a Západní Evropě šplhají nad úrovně typické pro stávající fázi hospodářského cyklu. Ačkoliv je dle našeho názoru poněkud předčasné mluvit o bublině, vyšší valuační prémie doslova vybízejí k selektivnějšímu přístupu k investování. Stávající valuace v kombinaci s poměrně rychle narůstající volatilitou nás pak tentokrát přiměla poohlídnout se po dalších investičních příležitost především v tradičně defenzivních částech akciových trhů. Volba padla na sektor běžné spotřeby, a ještě konkrétněji pivovarnické odvětví, které podle nás disponuje i přes stávající valuaci atraktivním investičním příběhem.
V evropském sektoru běžné spotřeby jsme byli v uplynulých dvou letech svědky zpomalení růstu, na kterém se negativně podepsalo ochlazení růstového tahouna v podobě rozvíjejících se trhů, nepříznivé měnové vlivy a absence oživení na domácích evropských trzích. Avšak korporátní rozvahy a finanční podmínky zůstaly velice příznivé, což nás vede k domněnce, že absence organického růstu bude v následujících letech kompenzována hledáním externích zdrojů růstu a k akcionářům vstřícnější kapitálovou politikou. Právě pivovary by pak dle našeho názoru mohly v daném směru patřit k vůbec nejaktivnějším hráčům celého sektoru.
Podkladů pro naši domněnku je hned několik. Tak prvně – logickým vyústěním hledání externího zdroje růstu je akviziční činnosti. Právě pivovarnictví pak homogenitou hlavního produktu, tedy onoho oblíbeného piva, v tomto směru nabízí prostor k akvizicím s vysokým potenciálem tvorby hodnoty. Integrace nových závodů je hladší, stejně jako realizace zamýšlených synergií, které jsou kýženým doplňkem k posílení tržní pozice skrze větší geografickou a produktovou diverzifikaci.
Za druhé – naplnění synergického potenciálu uvnitř pivovarnictví nahrává současné zadlužení sektoru. Ukazatel čistého dluhu vůči zisku EBITDA se aktuálně nachází na úrovni 1,3 násobku. Průměrná hodnota u 20 největších korporací v sektoru pak za poslední dekádu vyšplhala na 1,5 násobek. Ačkoliv konsenzus do roku 2016 počítá s postupným posunek poměru pod hranici 1, my k tomuto trhem očekávanému vývoji neshledáváme žádný valný důvod. S ohledem na podprůměrnou hodnotu, na které se míra zadlužení pohybuje, a také s přihlédnutím k převládajícím uvolněným finančním podmínkám v ekonomice totiž masivní vlnu oddlužování nepovažujeme za příliš pravděpodobnou. Samotné korporace v sektoru jsou si nyní schopné půjčovat na trhu s průměrným kuponem ve výši 2,5 %, v případě pivovarů pak 3,2 % (na základě dluhu emitovaného od roku 2012). V takto nastaveném prostředí je pak splácení starého dluhu tím nejméně efektivním způsobem užití přebytečné hotovosti. Ve výsledku tak zůstává dostatek prostoru pro již avizovaný zpětný odkup akcií a/nebo akvizice, které by měly posílit růst zisku na akcii a přispět k žádané konsolidaci sektoru. Celkově by v sektoru těmito směry (kapitálová politika a M&A) mělo do roku 2017 v souhrnu odtéci přes 400 mld. USD (zhruba polovinu pokryje předpokládaný vygenerovaný cash flow, zbytek by měl být financován dluhem).
Třetí klíčový důvod podporující investiční tezi najdeme přímo v korporátních bilancích. Respektive v nastavení KPI kritérií 20 největších evropských spotřebních koncernů. Celých 35 % z nich používá jako klíčové kritérium výnosy akcionářů, 33 % růst EPS, 28 % hospodářský výsledek a pouze jediná ROIC. Naprostá většina z nich má tedy v té či oné podobě motivaci k realizování hodnotu vytvářejících akvizic, potažmo k akcionářsky přívětivé kapitálové politice v podobě zpětného odkupu akcií či výplatě dividend.
Kompletní analýzu Dlouhodobé investiční příležitosti, která obsahuje rozbor sektoru a konkrétní investiční tipy, si mohou klienti Patria Direct stáhnout v obchodní platformě v záložce Research.