V menších evropských zemích a zejména v těch, které nepoužívají euro, není místní bankovní trh moc konkurenční a často mu dominují zahraniční banky. Tyto banky si obvykle půjčují v eurech a mají obavy z poskytování půjček v místních měnách. Pokud totiž tyto měny oslabí, banka čelí možnosti vysokých ztrát. Namísto toho se tak snaží přesunout kurzové riziko na své klienty. Do toho všeho ještě dosaďme hypotéky ve švýcarských francích, za nimiž stojí jedny z nejnižších sazeb na světě. (Hypotéku ve francích získáte i se sazbou 1,5 %). Během realitní bubliny z let 2005–2007 byly sazby u hypoték ve střední a východní Evropě na dvojciferných hodnotách a mnoho lidí tak čelilo pokušení půjčit si právě ve francích.
Úvěry vypadaly levně i proto, že měny zemí střední a východní Evropy posilovaly, protože investoři čekali, že země jako Polsko a Maďarsko brzy vstoupí do eurozóny. Dluhy ve francích se tak rozšířily po celé Evropě. Na Západě se to ale týkalo zejména firem a finančního sektoru, kde snad rozuměli rizikům, která s nimi souvisela. Ve střední a východní Evropě se ale zadlužovaly hlavně domácnosti. Hypotéky ve francích tak má asi 566 000 polských domácností, 150 000 domácností v Rumunsku a 60 000 domácností v Chorvatsku. Nejextrémnější je ale situace v Maďarsku, kde má tuto hypotéku polovina domácností.
Ti, kteří se zadlužili v zahraničních měnách, trpěli během krize roku 2008, kdy měny zemí střední a východní Evropy prudce oslabovaly. V roce 2001 ale přišla nečekaná pomoc. Ty samé tržní síly, které vedly k oslabování středoevropských měn, vyvíjely tlak na posílení švýcarského franku. Švýcarská centrální banka nakonec provázala kurz franku s eurem ve snaze bránit konkurenceschopnost domácích firem. Podobné kroky obvykle končí špatně, ale to kvůli tomu, že přicházejí při obraně měny před oslabováním. Švýcarské centrální bance nemohly franky dojít nikdy a bylo tak logické se domnívat, že nový kurzový režim bude udržen po dlouhou dobu.
Švýcaři ale svůj postoj bez varování změnili. Stalo se tak 15. ledna a frank téměř okamžitě posílil o 20 % k euru a ještě více ke středoevropským měnám. Těžko si představit šok těch, kteří měli své hypotéky ve francích. Není úplně jasné, proč Švýcarsko popsaný krok učinilo. Nejpravděpodobnější teorií je, že si Američané se švýcarskými konty stěžovali na to, že jejich investice devalvují. Ať už byl ale motiv jakýkoliv, střední a východní Evropa se potopila do hluboké hypotéční krize, která destabilizuje už tak křehké demokracie.
Chorvatsko ohlásilo, že kurz své měny naváže na frank a bude tím dlužníky chránit. Jde o zoufalý krok, který by zemi mohl stát až 30 % jejích devizových rezerv, protože skeptičtí investoři prodávají kuny a kupují franky. Pokud se podaří kurz udržet, bude zase tratit firemní sektor v případě, že frank bude dál posilovat k euru. Chorvatská vláda je ale zoufalá a zoufalí politici činí nepromyšlené kroky. O podobném návrhu se diskutuje v Rumunsku, populisté v Polsku požadují, aby byl kurz u hypoték zmražen na hodnotě ze 14. ledna. Úspěch slaví jen maďarská vláda, která na podzim donutila dlužníky konvertovat frankové hypotéky do forintů. Banky utrpěly ztráty, ale to Viktora Orbána nezajímalo. Liberální demokracie mu neimponuje, za vhodný vzor považuje Rusko, Čínu a Turecko. Tradiční modely vládnutí a institucí jsou pod tlakem po celé Evropě. Tím posledním, čeho je třeba, je posun k ideologickým extrémům. Hypotéční problémy ale mohou být přesně tím faktorem, který mu pomůže.
Zdroj: The Atlantic