Spojené státy jsou jednou z mála zemí, které si užívají silnějšího oživení své ekonomiky. Mají také nezávislou monetární politiku, která bude kvůli pokračujícímu oživení časem ztrácet na expanzivnosti. K tomu se na měnových trzích přidávají problémy rozvíjejících se zemí, eurozóny a Japonska a výsledkem je prudké posilování dolaru ke všem měnám. V grafu nalezneme dlouhodobý vývoj kurzu dolaru k japonskému jenu a k německé marce. V minulosti byl dolar silný v letech 1982–1985 a 1999–2003:
Analýzou uvedených období jsme zjistili, že cenová elasticita amerických exportů je poměrně nízká (dosahuje hodnoty -0,23). Cenová elasticita dovozů je nulová. To znamená, že posílení dolaru ke koši měn o 10 % vyvolává pokles exportů o 2,3 %. Negativní dopad na HDP se pohybuje kolem 0,3 %. Historie také ukazuje, že Fed obvykle svou politikou na pohyb dolaru nereaguje. To znamená, že pohyb měnového kurzu nemá většinou dopad na nastavení sazeb v USA.
V eurozóně začne program kvantitativního uvolňování, který může vyvolat dva vážné problémy. Za prvé, může dojít k nedostatku bezrizikových aktiv, především vládních dluhopisů. Investoři nebudou mít dostatek těchto cenných papírů k nákupu, a to povede k absurdně nízkým výnosům bezrizikových dluhopisů a chronické nadbytečné poptávce po nich. Pokud mají ale ekonomiky fungovat „harmonicky“, musí být nabídka bezrizikových aktiv dostatečně vysoká.
Druhým problémem jsou příliš nízké rizikové prémie u rizikových aktiv. Investoři jsou totiž nuceni přesunout se na tyto trhy, protože bezrizikových aktiv není dostatek. Tím klesají rizikové prémie na mimořádně nízké úrovně, což je ale velmi nebezpečná situace. V budoucnu tak čelíme dvojí hrozbě: Pokud se centrální banky nerozhodnou pro permanentní udržování nízkých sazeb, budeme čelit jejich růstu. A k tomu se přidá změna rizikových prémií.
Zdroj: Natixis