Akciové indexy v USA letos posouvají svá historická maxima, a přihrávají tak skeptikům mocný nástroj k vykreslování medvědích scénářů. Poměrně logickým doporučením pak z jejich strany může být úprava portfolia směrem k obecně bezpečnější třídě dluhopisů. Jenže, co když jsou právě dluhopisy oním strach nahánějícím aktivem, kterému hrozí cenová korekce?
Sazby na dlouhodobějších amerických dluhopisech se i přes mírný vzestup vzhůru nadále pohybují v blízkosti historických minim. Substituční efekt mezi akciemi a dluhopisy tak jaksi schází, když obě třídy v posledních měsících rostou v ceně zároveň. Takový trend byl v posledních dvou dekádách spíše typický pro období pohospodářských potíží, kdy se akcie vzpamatovávají ze ztrát, avšak investoři nadále stojí také o bezpečí v podobě dluhopisů. Nicméně americké hospodářství už přece jen vykazuje spíše znaky přechodu do „normální“ fáze, když se zpomaluje růstová dynamika a dochází k postupnému uzavírání mezery výstupu (lze sledovat například přes trh práce, respektive přirozenou míru nezaměstnanosti). Pohyb akcií a dluhopisů by se tak mohl postupně začít spíše rozcházet.
Dopomoci by tomu již brzy mohla americká centrální banka. Ta by si záře reflektorů měla přivlastnit alespoň na chvíli se svým toliko vyhlíženým krokem v podobě zvýšení úrokových sazeb. Jako první reálný termín se v kuloárech finančních trhů skloňuje červnové zasedání. Samotné zvýšení sazeb pak pochopitelně významně ovlivní takřka veškeré třídy aktiv. Avšak pokud zůstaneme u dvojice akcie a dluhopisy, nabízí se logická podpora výše avizovanému „rozchodu“. Samotné akcie by v první fázi po zvýšení sazeb pravděpodobně neměly prožít příliš dramatické odchýlení od mírného růstového vývoje. Přece jen je z historie patrná zpožděná reakce jak hospodářství, tak jejich klíčových subjektů, tedy i firem, jejichž akcie jsou na burzách kotovány. Jenže co dluhopisy?
Fed drží otěže
Zvýšení sazeb postupně vyvolá posun výnosové křivky směrem vzhůru. Nejrychleji budou reagovat bondy s krátkodobou maturací (na krátkém konci výnosové křivky). I proto bude i růst sazeb v komerční sféře patrně rychlejší spíše na spotřebitelských úvěrech (například půjčky na auta), než na hypotékách a dluhopisech s delší splatností. U těch totiž klíčovou roli sehraje celkový hospodářský výhled a inflační očekávání. No a právě v oblasti cenového vývoje zatím zůstává situace lehce nejistá (inflace je nadále výrazně vzdálená Fedem stanovenému cíli). Důvodem je jak pozitivní nákladový šok způsobený propadem cen ropy, tak také silnější dolar, který vede k „vývozu“ inflace a nárůstu obchodního deficitu USA. Nicméně sluší se dodat, že ona klíčová inflační očekávání zůstávají podle samotného Fedu nadále stabilní. Pokud se na tom nic nezmění, nemá měnová instituce důvod k přehnaným obavám v oblasti cenového vývoje. V klidu tak bude moci přistoupit na své plánované utažení a hodit dluhopisům pověstnou rukavici…
Jak již Fed několikrát avizoval, ke zvyšování sazeb přistoupí pouze při pozitivním vývoji na trhu práce a také v oblasti cen. Poslední čísla (tvorba pracovních míst, míra nezaměstnanosti i zmiňovaná stabilní inflační očekávání) tedy přihrávají Fedu příležitost přiblížit proces utahování politiky. Pro dluhopisy to poté v překladu nejspíše bude znamenat „prodejní signál“. I proto za pozornost budou stát prohlášení Fedu (již zítra zápis z lednového zasedání) a především pak březnové jednání členů výboru, které by mohlo výrazně napovědět o termínu započetí normalizace.
Celkově to tedy znamená, že vývoj v americké ekonomice vybízí k oprávněné obezřetnosti pro dluhopisové investory. Normalizace měnové politiky by měla započít postupný tlak na růst sazeb, a tedy pokles v cenách aktiva. Dluhopisy s kratší maturací už delší dobu postupným růstem svých sazeb reagují. Na dlouhodobější verze pak obdobný vývoj čeká. Dramatickému propadu jejich ceny by dokonce mohl ještě výrazněji dopomoci i samotný Fed, který v nabobtnalé rozvaze drží dluhopisy s dobou splatnosti nad 5 let. Nicméně jejich prodej je značně nepravděpodobné a lze tak spíše počítat s postupnou expirací.