Jádrem případu byla dohoda dlužníka s věřitelem o tom, že mu dluh bude platit ve splátkách, a to „pod ztrátou výhody splátek“. Pod tímto lakonickým označením se skrývá možnost věřitele žádat zaplacení celého dluhu, pokud dlužník některou ze splátek nesplnil. Tato možnost věřitele je nicméně časově omezena, a to do doby splatnosti nejblíže příští splátky.
V dotyčném případě bylo sjednáno plnění dluhu pod ztrátou výhody splátek; dohoda byla navíc sepsána ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Protože dlužník nezaplatil splátku řádně a včas, využil věřitel svého práva žádat zaplacení celého dluhu a navíc se obrátil se svým nárokem na exekutora. Dlužník namítal, že věřitel neměl právo žádat splacení celého dluhu, neboť dlužník příslušnou splátku zaplatil, byť se zpožděním, a že se jedná o výkon práva věřitele v rozporu s dobrými mravy.
Znění zákona na první pohled odpověď na to, zda byl správný postup věřitele, nedává. Právo věřitele žádat splnění celého dluhu totiž podmiňuje tím, že dlužník některou ze splátek „nesplní“, aniž by bylo jasné, zda se tím myslí „nesplní vůbec“ nebo jen „nesplní řádně a včas“.
Ve svém rozhodnutí k uvedenému případu Nejvyšší soud připomněl, že oním „nesplněním“ se má na mysli nesplnění včas. Podle Nejvyššího soudu je třeba ztrátu výhody splátek nahlížet jejím účelem, a tím „ …není ochrana věřitele pouze pro případ, že dlužník dohodnutou splátku neuhradí vůbec, ale i pro případ, že dohodnutou splátku neuhradí řádně a včas, tj. v době její splatnosti.“ I když nakonec dlužník splátku zaplatí, z hlediska práva věřitele žádat zaplacení celého dluhu je rozhodující, že se dlužník dostal do prodlení se splácením splátky a že ještě nenastala splatnost nejblíže následující splátky.
Jak jsme již zmiňovali v úvodu, dlužník se později obrátil rovněž na Ústavní soud, neboť měl za to, že pro něj nepříznivým rozhodnutím Nejvyššího soudu byl zkrácen na svém právu vlastnit majetek. Ústavní soud nicméně porušení základních práv a svobod dlužníka neshledal.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že postup, který zvolil věřitel v popsaném případě, není vždy možný. Uplatní se v případech plnění ve splátkách, kdy „ztráta výhody splátek“ byla ujednána, tedy dohodnuta. Věřitel své právo žádat zaplacení dluhu musí vůči dlužníkovi sám uplatnit, a to včas, tj. do doby nejbližší následné splátky. Pokud by v této lhůtě dlužníka o zaplacení celého dluhu nepožádal, toto právo neztrácí. Může jej ale uplatnit až v případě, že se dlužník dostane do prodlení se splácením další splátky.