V Bruselu bylo dosaženo dohody, která zajistí přechodné řešení problémů v Řecku. V Minsku bylo uzavřeno příměří a pokročilo i vyjednávání týkající se využívání jaderné energie v Íránu. Bylo by ale předčasné či dokonce nezodpovědné předpokládat, že tím bylo dosaženo stability. Tyto tři oblasti spolu vzájemně souvisejí. Pokud je chceme vyřešit jednou provždy, musíme v první řadě pochopit tuto jejich propojenost.
Německo a krize v eurozóně
Německo se opět stává obětí své vlastní moci. Je největším evropským věřitelem, má velkou politickou váhu a osud některých zemí v podstatě závisí na tom, zda je Angela Merkelová ochotna podepsat další šek s penězi. Německo ale také vyváží přibližně polovinu svého celkového produktu a většina těchto exportů míří rovněž do Evropy. Berlín se tedy při ochraně svých exportních trhů spoléhá na stejné instituce, které mají chránit německé národní bohatství. Poslední dohoda z Bruselu byla široce kritizována jako vítězství Berlína nad Aténami. Za čtyři měsíce se ale tyto dvě strany opět setkají a je pravděpodobné, že Atény zase nebudou plnit dohodnutý plán úspor. Čím více času si budou Němci takto kupovat, tím více bude růst pravděpodobnost Grexitu a možná i rozpadu celé eurozóny.
Role krize na Ukrajině
Pokud chce Merkelová dotáhnout řešení krize v eurozóně do zdárného konce, musí uklidnit vývoj na východní frontě. Není divu, že se intenzivně snaží o konečnou dohodu s Ruskem. I zde Německo využívá své politické síly dané jeho pozicí významného věřitele. Tentokrát zatlačilo na ukrajinskou vládu, aby přijala realitu danou vývojem na frontové linii. I kdyby se ale Německu nakonec podařilo situaci na Ukrajině uklidnit, nepodaří se mu zmírnit konflikt, který se rozhořel mezi Ruskem a USA.
Vztah mezi Ukrajinou a Íránem
Na Západě se předpokládá, že ruský prezident Vladimír Putin je hnán vpřed svými bláznivými plány na získání nových území. Tak tomu ale není. Hledí na mapu s tím, že chce zajistit Rusku bezpečí tak, že k němu nenechá přiblížit západní armády, které nahánějí hrůzu. Spojené státy poslední dobou opakovaně ujišťují, že mohou na Ukrajinu poslat zbraně. S těžkými zbraněmi ale přicházejí ti, kteří zajišťují výcvik jejich obsluhy. A s nimi nakonec i vojáci.
Putin se tak může už nyní domnívat, že Spojené státy operují za hranicemi NATO a snaží se získat spojence na periferii Ruska. Tento pohled bude hlavním faktorem, který určí další kroky Ruska v následujících měsících. Může budovat most na Krym, snažit se proniknout dále na Západ či testovat baltské státy a tím i celkovou důvěryhodnost NATO. Spojené státy nemohou čekat, až se tak skutečně stane a musí jednat. Celé to euroasijské představení ale vyžaduje, aby byl nejdříve vyřešen problém v Íránu. Pokud by se Američané museli v Evropě skutečně střetnout s ruskými silami, potřebují mít k dispozici zdroje, které v posledních letech hasily ohně zapálené džihádisty a připravovaly se na možný konflikt v Perském zálivu.
Jednání mezi USA a Íránem půjdou daleko za dohodu týkající se množství uranu, který může Írán obohacovat. Bude se týkat i oblasti vlivu Íránu v celém regionu a spolupráce v oblastech, na kterých mají obě strany zájem. Celý proces skončí někdy v roce 2016, kdy může dojít i k uvolnění sankcí uvalených na Írán. Mohou se objevit překážky, ale Američané vnímají možný konflikt v Evropě jako mnohem důležitější věc než problémy s Íránem. K zajištění rovnováhy v regionu budou i nadále používat své tradiční spojence včetně Saúdské Arábie.
Vše se spojuje dohromady
Německo tedy potřebuje dosáhnout dohodu s Ruskem, aby bylo schopno řešit existenciální krizi v eurozóně. Rusko potřebuje dohodu s USA, aby zabránilo růstu amerického vlivu v regionu. A Spojené státy potřebují dohodu s Íránem, aby se mohly věnovat ruské krizi. Žádný z těchto konfliktů není izolován od těch ostatních, i když jejich význam se liší. Německo a Rusko mohou najít způsob, jak se vypořádat s rozdíly v názorech. To samé platí o Spojených státech a Íránu. Dlouhodobé krizi eurozóny ale zabránit nelze a podobně je tomu s nedůvěrou mezi USA a Ruskem. Celkový vývoj pak táhne Spojené státy zpět do euroasijského regionu. Německo má plné ruce práce a bude Spojené státy nutit k tomu, aby tlačilo na Rusko. To sice může být pod silným ekonomickým tlakem, ale jeho reakce se dostaví.
Autorkou je Reva Bhalla.
Zdroj: Stratfor, Geopolitical Weekly