Když vznikala EU, tvrdilo se, že vše skončí „Spojenými státy evropskými“. Jejich příkladu pak měla následovat Severoamerická unie USA, Kanady a Mexika a unie zemí Latinské Ameriky. Realita je ale jiná – sen končí, EU se rozpadá, končí. Evropa rostla v roce 2013 o 1 %. Růst americké ekonomiky dosáhl 2,2 %. Nezaměstnanost se v Evropě vyšplhala na 11,4 %, v USA dosahuje 5,6 %. V USA panují obavy z toho, že míra participace klesla na 62,7 %, ale v Evropě se dostala až na 57,5 %. Největší krize se ovšem odehrává v oblasti demografického vývoje.
Pokud má nějaký národ přežít, musí na jednu ženu připadnout v průměru 2,1 dětí. V Evropě nebylo takové míry porodnosti dosaženo už 40 let, dnes dosahuje 1,6 dětí. Evropané tedy stárnou, jejich populace se zmenšuje a mizí. Na místo nenarozených dětí se navíc dostávají muslimští imigranti, kteří nejsou začleněni do společnosti a žijí v segregovaných oblastech. Nemají přístup na trh práce a snaží se hledat jistotu u radikálního islámu či dokonce u terorismu.
V Evropě roste popularita populistických stran, a ty tak budou brzy dost silné, aby se dostaly do vlády. Do popředí se tak neustále dostává jedna klíčová otázka: Co tvoří společné hodnoty, na kterých by mohla být založena skutečná celoevropská komunita? Čemu věří všichni Evropané? Kontinentem se prolíná síť křesťanských ideálů a myšlenek, které se promítají do postojů ohledně lidských práv, politické svobody a rovnosti. Křesťanství je ale jen stínem své dřívější slávy. V evropských katedrálách najdeme většinou především turisty. Nietzsche v roce 1887 řekl, že „Bůh je dnes jen upadajícím slovem“ a současná evropská realita jeho slova dotáhla do konce. Hledala sice ve formě komunismu, fašismu či nacizmu a neuspěla. Podobně dopadla sociální demokracie. A kdo by umíral za Donětsk, Luhansk či Krym? Pacifisté ne. Každá významná evropská země, která je členem NATO, má výdaje na armádu pod 2 % HDP.
Pocit společných hodnot nelze vytvořit tak, jako lze vytvořit společnou měnu. Od Francie až po Rusko namísto nich kvete nacionalismus a patriotismus. Lidé nemají svou starou víru a hledají novou, hledají něco, pro co by mohli žít a pro co by mohli zemřít. Nespočet muslimů našlo svou novou víru v té staré. Potomci Evropanů z devatenáctého a dvacátého století ale věří jen v příslušnost ke svým kmenům a národům. Stále více se zdá, že multikulturalismus budoucnost nepředstavuje.
Autorem je Patrick J. Buchanan.
Zdroj: The American Conservative