Po celá desetiletí se globální ekonomický řád točil kolem základní teze, která říkala, že role vlády v ekonomice by měla být omezená. Tento postoj zastávaly zejména Spojené státy a v jeho rámci měly vlády pouze vytvořit pravidla pro investice a obchod a zajistit, aby tato pravidla byla dodržována jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni. Mimo tyto oblasti měl vládnout svobodný trh.
Po finanční krizi nastal chaotický vývoj a vlády a centrální banky se dostaly do rolí, které nebyly v souladu s popsaným přístupem. Vlády zvyšovaly svůj vlastnický podíl v bankách a jiných společnostech a snažily se vyplnit vakuum, které vzniklo na základě předkrizových problémů. Nyní je ta nejhorší z krize za námi a soukromý sektor by se rád vrátil k „normálu“, který by mu umožnil jednat podle „tržních signálů“ a ne na základě vládou vyvolaného „informačního šumu“.
Přes uvedená přání se ale může ukázat, že současná ekonomická realita je založena na tržním kapitalismu, ve kterém vláda hraje klíčovou roli a snaží se o prosazování národních zájmů na mezinárodním poli. Až donedávna se výraz „státní kapitalismus“ používal zejména ve vztahu nefér konkurence mezi státními a soukromými společnostmi. Příkladem může být či neprůhledné státní investiční fondy financující investice do zahraničních bank a přístavů. Nyní ale vzniká to, co můžeme nazvat státním kapitalismem 2.0. Pro firmy, které chtějí proniknout na zahraniční trhy, to není dobrá zpráva. Tento nový systém pro ně znamená méně jistoty, méně bezpečí a horší šance na právní a spravedlivé řešení problémů.
Dnešní státní kapitalismus může používat legislativní nástroje, regulaci či antimonopolní nástroje k posílení a ochraně státních firem a národních šampionů. Vše se ale může tvářit jako ochrana svobodného trhu. Údajná snaha o vyrovnání podmínek na trhu se stále více používá ke konkurenci na mezinárodním trhu tak, že podporuje strategicky důležité zájmy dané země. To vše ve jménu vlády práva. Například západní firmy si už dlouho stěžují, že čínské antimonopolní zákony a regulace jsou využívány k nefér útokům na jejich podnikání.
S probíhajícími změnami v globální ekonomice roste důležitost shody na tom, jak mají vypadat standardy, regulační rámce a pravidla. Týká se to zejména strategických sektorů, financí, energetiky, ale i médií a technologií. Spojené státy se snaží o vytvoření transpacifického partnerství. Tato snaha je ve svém jádru pokusem o zajištění otevřenosti obchodu a investic v regionu, ve kterém se generuje 40 % světového HDP. Podobné snahy probíhají mezi USA a Evropou. Zde probíhají tvrdá jednání a může se ukázat, jak velká propast se nachází mezi americkou a evropskou představou o tom, jakou roli má hrát stát v ekonomice, jak podporovat zdravou konkurenci a nakolik chránit domácí šampiony.
Probíhajícími změnami by mohly být významně ohroženy například americké technologické společnosti. Došlo by k tomu v případě, kdyby Spojené státy nechtěly explicitně podporovat své domácí šampiony. Nejvíce by v době nového státního kapitalismu mohly ztratit mezinárodní instituce, které vznikly proto, aby šířily takzvaný washingtonský konsenzus. Tyto instituce by zavedením nového modelu utrpěly v případě, že by jednotlivé vlády stále více podporovaly významné domácí firmy a své strategické zájmy a nebraly by ohled na dlouho používané principy.
Autorem je Douglas A. Rediker z International Capital Strategies.
Zdroj: BeyondBrics