Součinnost plátců mzdy v exekučním řízení se primárně týká provádění a vyplácení příslušných srážek ze mzdy dle pravidel uvedených v občanském soudním řádu (dále také jen „o.s.ř.“). K tomu, aby byly pohledávky dlužníka efektivně vymoženy srážkami ze mzdy nebo z jiných příjmů, má mimo jiné sloužit to, že zaměstnavatel exekutorovi sdělí údaje a informace o svém zaměstnanci a jeho pracovním poměru. Exekutory obvykle zejména zajímá, zda je tzv. povinný (dlužník) jejich zaměstnancem, zda má pracovní poměr na dobu určitou, nebo neurčitou, zda je v pracovní neschopnosti, jaká je výše jeho průměrné měsíční mzdy, číslo účtu, na který je mzda zasílána, jaká je adresa zaměstnance, jeho email, telefonní číslo, počet vyživovaných osob, zda a v jaké výši jsou prováděny srážky ze mzdy, na základě jakých rozhodnutí a pro jaké částky aj. Zaměstnavatelé tyto údaje sdělují exekutorům bezplatně, zpravidla e-mailem, případně vyplněním dotazníku na internetových stránkách příslušného exekučního úřadu.
Zaměstnavatelé ale mohou mnohdy pochybovat, jestli a v jakém rozsahu vůbec zmíněné informace mohou exekutorům poskytovat, když jsou současně vázáni povinností k ochraně osobních údajů svých zaměstnanců dle příslušného zákona. Zaměstnavatel dle něho smí osobní údaje svých zaměstnanců shromažďovat a zpracovávat pouze v rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k plnění povinností zaměstnavatele. Jiným způsobem je může zaměstnavatel použít pouze, pokud tak stanoví zákon, nebo se souhlasem zaměstnance.
Vedle toho obsahuje zákon upravující exekuci, tzv. exekuční řád (dále „EŘ“), výčet subjektů, jež mají při provádění exekuce na majetek povinného povinnost poskytnout součinnost exekutorovi. Mezi nimi jsou uvedeny například soudy, orgány státní správy a samosprávy, Policie ČR, banky, pojišťovny aj. Exekuční řád také u jednotlivých povinných subjektů přesně stanoví, jaké údaje jsou tyto povinné subjekty povinny, resp. oprávněny exekutorům sdělit. Například údaje z evidence obyvatel lze vyžadovat pouze prostřednictvím Ministerstva vnitra nebo Policie České republiky a mohou být sděleny pouze zákonem předepsaným způsobem. Domnívám se, že plátce mzdy (zaměstnavatel) není v těchto ustanoveních EŘ jako povinný subjekt ve vztahu k údajům o svých zaměstnancích výslovně uveden.
Pokud je v ustanoveních EŘ použit termín fyzické a právnické osoby, z kontextu ustanovení vyplývá, že nejde o povinnost uloženou plátci mzdy (zaměstnavateli). Jediným zákonným ustanovením, ze kterého by bylo možno dovozovat povinnost zaměstnavatele poskytnout součinnost exekutorovi, je subsidiární použití § 128 o.s.ř., podle kterého je každý povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí.
Z rozhodnutí vyšších soudů, které rozhodovaly o opravných prostředcích proti rozhodnutím o uložení pořádkové pokuty za neposkytnutí požadované součinnosti, je zřejmé, že ani soudní judikatura v otázce povinného subjektu a rozsahu povinně poskytovaných údajů není jednotná a nepodává jasný závěr k rozsahu součinnosti zaměstnavatele s exekutorem. V rozhodnutích soudů se objevuje názor, že výčet povinných subjektů v § 33 EŘ je úplný a povinnost součinnosti nelze rozšiřovat na další subjekty (tedy ani na plátce mzdy neboli zaměstnavatele). Ústavní soud se však ve svém rozhodnutí v roce 2014 se postavil na stranu soudního exekutora, pokud jde o poskytnutí informace o mzdě, charakteru pracovního poměru a případných srážkách ze mzdy, aniž by uvedl o jaké zákonné ustanovení ukládající plátci mzdy součinnost se opírá. Ústavní soud v tomto rozhodnutí současně uzavřel, že lze váhat nad oprávněností požadavku soudního exekutora vůči zaměstnavateli na sdělení adresy, telefonního čísla či e-mailu manžela povinného.
Z hlediska ochrany osobních údajů není tento stav žádoucí a bylo by nanejvýš vhodné, aby EŘ případně výslovně uvedl, že plátce mzdy (zaměstnavatel) je subjektem povinným poskytovat exekutorovi součinnost a jaké konkrétní údaje je povinen exekutorovi sdělovat. Za současného stavu jsou zaměstnavatelé vystaveni nejistotě, zda a jaké údaje musí/mohou exekutorovi sdělit, aby na jednu stranu dostáli své povinnosti poskytnout exekutorovi součinnost a na druhou stranu neporušili povinnosti stanovené jim právními předpisy na ochranu osobních údajů.
Zaměstnavatelům lze proto doporučit, aby požadavku soudního exekutora k poskytnutí součinnosti vyhověli a poskytli mu ve vztahu k zaměstnanci v nezbytném rozsahu údaje, které mají význam pro exekuční řízení (a zajištění vymahatelnosti práva) a které nejsou dle § 33 EŘ až 33f EŘ povinni, resp. oprávněni sdělovat pouze v těchto ustanoveních vymezené subjekty. Za takové údaje považujeme sdělení:
-
informace, že povinný /manžel povinného je u zaměstnavatele v pracovním poměru (aniž by zaměstnavatel zpřístupňoval exekutorovi pracovní smlouvu zaměstnance, sděloval adresu, telefonní číslo či e-mailovou adresu zaměstnance),
-
informace o výši obvyklého příjmu zaměstnance (aniž by zaměstnavatel uváděl podrobnosti o odměňování, jednotlivé složky mzdy zaměstnance),
-
informace o výši základní nezabavitelné částky, pořadí pohledávky a objemu pohledávek s lepším pořadím (aniž by zaměstnavatel uváděl výčet jednotlivých pohledávek či dokonce zasílal exekutorovi exekuční příkazy postihující majetek povinného v jiných exekučních řízeních),
-
informace o instituci, u níž je veden bankovní účet, na který zaměstnavatel zasílá po dohodě se zaměstnancem mzdu zaměstnance (aniž by zaměstnavatel sděloval konkrétní číslo účtu).
Tyto údaje je nutné zaslat exekutorovi v písemné formě, resp. je-li to technicky možné, v elektronické podobě. Pokud je v souvislosti s prováděním exekuce na vydobytí dluhu ve společném jmění manželů postižen i majetek manžela povinného, musí zaměstnavatel zaměstnávající tohoto manžela poskytnout exekutorovi v uvedeném rozsahu součinnost i ve vztahu k údajům o jeho osobě.
Uvedeným postupem by se měl zaměstnavatel vyhnout případným sankcím ze strany soudního exekutora, jakož i případným sankcím ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů. Jak již bylo výše uvedeno, pro odstranění pochybností zaměstnavatelů při sdělovaní údajů o zaměstnancích, by měl být novelou EŘ doplněn přesný rozsah povinné součinnosti zaměstnavatelů a řešen současně způsob úhrady alespoň hotových výdajů zaměstnavatelů spojených s touto součinností.