Dramatický vývoj týkající se Řecka sebou přinesl i to, že ECB omezila svou pomoc pro tuto zemi. Tím, že odmítla poskytnout dodatečnou likviditu, rozhodla o tom, že Řecko musí opustit eurozónu. Možná jde o nutnost danou právním rámcem, možná se jedná o politické rozhodnutí, možná obojí. V každém případě ale tento krok vyvolává nepříjemné otázky týkající se zacházení s členskou zemí eurozóny a také nezávislosti její centrální banky.
Řecká vláda nyní dosahuje téměř rovnovážné primární rozpočtové bilance, a tudíž byla teoreticky schopná čekat až do jednání o nevyhnutelném snížení jejího dluhu. Riziko této strategie souviselo s tím, že řecký bankovní systém úplně závisí na likviditě od ECB. ECB ale 28. června znenadání oznámila, že pomoc už poskytovat nebude. Nutně tak muselo dojít k panickému vybírání vkladů. Bankovní prázdniny a kontroly toku kapitálu poskytnou určitý čas, ale kolapsu bank to nezabrání. Pak nebude mít Řecko jinou možnost, než opustit eurozónu a bankám dodat likviditu v drachmách.
Proč ECB ukončila poskytování likvidity v rámci programu ELA? ECB bude jistě tvrdit, že tak musela učinit kvůli právním normám. Je-li to skutečně pravda, celá koncepce, na které stojí eurozóna, je pomýlená. Pokud ne, ECB učinila významné politické rozhodnutí. A v obou případech nastal posun směrem k pohromě. ECB přestala plnit svou základní funkci, kterou je věřitel poslední instance. Může tvrdit, že chtěla zabránit ztrátám, ale likviditu bankám v Řecku poskytuje řecká centrální banka a ztráty by tudíž utrpěla ona a zároveň i řecký lid. Navíc platí, že udržení bankovního systému nad vodou je klíčovým úkolem každé centrální banky.
ECB by měla uznat svůj podíl viny na řecké krizi. Byla to právě ona, kdo v roce 2010 odmítl snížení řeckých dluhů. V případě, že by k tomuto snížení došlo, nemuselo Řecko projít hlubokým fiskálním šokem, který ho poslal do dlouhé recese a kvůli kterému dluhy nakonec ještě více vzrostly. Dnes by byla země v situaci, kdy by její dluhy byly udržitelné. Francouzská a německá vláda tehdy ECB v jejím postoji podpořily, protože chránily své banky, které držely velký objem řeckých dluhopisů. Spojené státy se zase obávaly další krize ve stylu Lehman Brothers.
ECB se také přidala k „trojce“ a tím se dostala na opačnou stranu jednacího stolu, než na jaké obvykle zástupci centrální banky sedí. Ti totiž obvykle sedí spolu s vládou dané země proti jejím věřitelům. Eurozóna trpí problémy hlavně proto, že euro je pro jednotlivé členské země zahraniční měnou. Žádná jiná centrální banka na světě neříká vládám, jaké mají provádět reformy, jak prudká má být fiskální konsolidace. ECB požadovala po Řecku, aby provádělo kroky, pro které mají mandát jen volení politici. Musí tak přijmout svou část zodpovědnosti za špatně navrženou ekonomickou politiku a hlubokou recesi. Zmrazením programu ELA se politizace ECB dostala na ještě vyšší úroveň a tato banka nyní v podstatě tlačí Řecko ven z eurozóny.
Autorem je ekonom Charles Wyplosz.
Zdroj: VOXEU